Michaela Koudelková je vyhledávanou hráčkou na zobcové flétny, věnuje se především interpretaci staré hudby a hraje na kopie historických nástrojů. Rovněž se věnuje i hře na traverso. Zobcovou flétnu vystudovala na brněnské konzervatoři a Akademii Muzycznej v Krakově. V současné době dokončuje doktorské studium na JAMU v Brně. Pedagogicky působí na Konzervatoři Brno a JAMU a v roli lektora se s ní můžeme setkat mj. například na Letní škole barokní hudby v Holešově.
Jaké jsi měla v dětství hudební zázemí a kdy a jak ses potkala se zobcovou flétnou?
Se zobcovou flétnou jsem se poprvé setkala v pěti letech. Všechny děti ve školce začaly chodit do nějakého sportovního kroužku, malování nebo angličtiny. Moje maminka našla kurz Dřevěná píšťalka, kterou vedla paní učitelka Leontina Koryčánková a hrát na zobcovou flétnu se zde učily děti společně se svými rodiči. Tak začala moje cesta se zobcovou flétnou, na které mi byli a doteď jsou velikou oporou moji rodiče. Doma jsme pak na flétny hráli společně různá tria. Kromě flétny jsme měli i jiné nástroje, klavír, housle, violu nebo kytaru. Mamka hrávala na housle, stejně jako můj starší bratr, který vystřídal spoustu dalších nástrojů. Ačkoliv se na zobcovou flétnu od nás z rodiny nikdy nikdo neučil hrát, právě tento nástroj mi naprosto učaroval.
Co tě vedlo k rozhodnutí studovat zobcovou flétnu na konzervatoři a jak to naplnilo tvá očekávání?
To, že bych chtěla studovat na konzervatoři, jsem prý prohlašovala už od první třídy.
Jako malá jsem si vysnila, že se stanu flétnistkou, budu hrát na koncertech a cestovat po celém světě. Tato vidina se nikdy nezměnila. V primě nebo sekundě jsem začala jezdit na různé flétnové kurzy a jedním z nich byl workshop Evy Harmuthové na Konzervatoři Brno. Byl to, tuším, úplně první seminář týkající se zobcové flétny na tamější konzervatoři. Eva je naprosto skvělý pedagog a inspirativní člověk, takže když jsem se dozvěděla, že bude otevírat třídu zobcové flétny na Konzervatoři Brno, má volba byla jasná. Spolu s konzervatoří jsem paralelně studovala také osmileté gymnázium v Boskovicích, takže jsem velmi často přejížděla z jednoho města do druhého. Můj rozvrh byl poměrně nabitý i vzhledem k tomu, že jsem studovala souběžné ročníky po celé čtyři roky. I když se některé teoretické předměty shodovaly, musela jsem na obou školách splnit všechna zkoušení a testy. Většinou jsem neměla z druhé školy předměty uznané. Ale byla to skvělá průprava do života, studovat dvě školy zároveň. Už kvůli celkovému všeobecnému rozhledu, studiu cizích jazyků nebo systematičnosti, jak si zorganizovat čas a pracovat efektivně tak, abych vše stíhala a odváděla výkony, se kterými bych byla spokojená.
Hru na zobcovou flétnu jsi také studovala na Akademii Muzycznej w Krakowie ve třídě Petera Holtslaga a Erika Bosgraafa, to byly asi hodně intenzivní čtyři roky?
Do Krakowa jsem začala jezdit už něco málo přes rok před nástupem do prvního ročníku na individuální konzultace k Peteru Holtslagovi. Moc dobře si pamatuji naše úplně první setkání a stejně jako tomu bylo u konzervatoře, tak i tady to pro mě byla jasná a jediná volba. Přístup a osobnost Petera Holtslaga mě zásadně ovlivnily a jsem nesmírně ráda, že jsme v kontaktu dodnes. Když mi bylo asi osm let, dostala jsem do rukou jeho CD s Telemannovými fantasiemi. Tehdy jsem si jen v hloubi duše vymýšlela scénáře, jak by bylo skvělé potřást si pravicí s Peterem. Tehdy by mě ani nenapadlo, že budu mít tu čest strávit s Peterem několik let na studiu v Krakově nebo že si spolu zahrajeme na koncertě!
Ale vrátím se k původní otázce, ano, přesně tak! Byly to čtyři velmi intenzivní roky a zároveň to byly roky nejlepší. Když jsem nastoupila do prvního ročníku, dokončovala jsem ještě poslední ročník konzervatoře v Brně, následně mi bylo nabídnuto zkrácení bakalářského programu, a tak jsem vystudovala tento stupeň za celkem dva roky a v rámci magisterského programu jsem studovala obligátně traverso a cembalo. V rámci těch čtyř let proběhlo nespočet hudebních setkání, kurzů, koncertů nejen v Krakově, ale po celém Polsku, potažmo s polskými přáteli po celé Evropě. Na krakovské akademii jsem se kromě studia ve flétnové třídě Petera Holtslaga a následně v posledním ročníku Erika Bosgraafa účastnila kurzů, přednášek nebo ensemblových tříd Sirkky Liisy Kaakinen Pilch, Williama Dongois nebo Rainera Zipperlinga. Nezapomenutelným zážitkem byl mj. koncert v rámci projektu Monodia, kdy jsem si mohla zahrát společně s Leilou Schayegh. Mou velkou inspirací byla také možnost hrát s cembalistou Andrzejem Zawiszou, mým tehdejším korepetitorem na krakovské akademii. Již za časů mých studií v Krakově jsme navázali spolupráci i mimo školní projekty a koncertujeme spolu dodnes.
Jaké další vzdělání a inspiraci jsi ve hře na zobcovou flétnu získala a dále získáváš?
V současné době dokončuji doktorské studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Minulý rok jsem byla přijata také na Hochschule für Musik und Theater Hamburg v rámci studijního programu Konzertexamen do třídy Petera Holtslaga, ale kvůli nynější pandemické situaci jsem musela toto studium odložit. Pevně doufám, že se bude moct v blízké době uskutečnit.
Mimo akademickou půdu jsem se vzdělávala na různých přednáškách, seminářích, kurzech nebo ensemblových či orchestrálních projektech v Čechách i zahraničí. Jmenuji alespoň následující: Akademia Händlowska s Rachel Podger, Alison McGillivray a Robertem Hollingworthem, Ringve International Summer Course s Peterem Holtslagem, Kristin von der Goltz, Thomasem Boysenem, Ketilem Haugsandem nebo Tel Aviv Recorder Festival s Karlem van Steenhovenem.
V této on-line době se snažím vzdělávat pomocí právě on-line kurzů nebo přednášek, čtením knih a poslechem hudby. Největší inspiraci shledávám ale v osobním setkávání se s různými osobnostmi, které svým pohledem či názory inspirují v dalším seberozvoji. Při vstřebání velkého množství informací získává člověk postupem času svůj vlastní pohled a tříbí se jeho vkus. Pak může být největším učitelem sobě každý z nás.
Věnuješ se především interpretaci staré hudby. Zaměřuješ se speciálně na nějaké vybrané období a skladatele?
Ano, věnuji se především interpretaci staré hudby, která mě nepřestává udivovat a fascinovat. To však neznamená, že se nevěnuji také hudbě moderní. I tu mám velmi ráda, protože se člověk může vyjádřit pomocí velké řady efektů nebo barev zvuku nástroje. S těmi barvami nástroje je to stejné i u staré hudby, která u mě přeci jen dominuje. Nejbližší je mi asi hudba vrcholného baroka, ať už německých, italských či francouzských autorů. I když mám ve své sbírce nástroje pro různá časová období, těch pro vrcholné baroko je většina. Mými oblíbenými skladateli jsou mj. Johann Sebastian Bach, Antonio Vivaldi, Georg Philipp Telemann, Carl Philipp Emanuel Bach, Johann Joachim Quantz a další.
Za svou hru jsi získala celou řadu ocenění a to hlavně v zahraniční. Která jsou pro tebe nejvýznamnější a jak jsi je prožívala?
Je velmi těžké vybrat jakékoliv ocenění jako to významnější. Myslím, že každá soutěž mi přinesla něco jedinečného a ze zkušeností z těchto přehlídek čerpám a vzpomínám na ně doposud.
Když jsem navštěvovala ZUŠ Boskovice, účastnila jsem se úspěšně mnoha soutěží, můžu zmínit svou úplně první soutěž, kterou bylo Pískání pro zdraví a jako vítěz mohla zahrát v pořadu České televize. Z českých soutěží mě snad nejvíce ovlivnila a obohatila interní soutěž v rámci Letní školy barokní hudby v Kelči a Holešově. Díky této soutěži jsem, na počátku svého seznámení se s dobovými nástroji, mohla zahrát několik sólových recitálů s barokním orchestrem Czech Ensemble Baroque.
Z těch zahraničních mi na mysli vyvstaly tři soutěžní přehlídky. York Early Music International Young Artists Competition a finále deseti vybraných komorních uskupení z celého světa. Dostali jsme se do tohoto úzkého výběru s mým polským uskupením Il Giorno Felice a setkali jsme se se spoustou opravdu skvělých souborů a načerpali mnoho inspirace. S některými kolegy jsem se potkala i na dalších místech.
Dalšími pro mě nedávnými zkušenostmi byly soutěže v Izraeli a v USA. Izrael a jeho kultura, se kterou jsem se osobně setkala poprvé, mě naprosto okouzlila. Dokonce jsem si z tamější výstavy fléten přivezla i jednu od izraelského výrobce. V Izraeli jsem poznala spoustu nových tváří, potkala své známé a této zkušenosti si velmi vážím.
A tou třetí událostí bylo finále soutěže Kaleidoscope v USA. Na facebooku jsem našla informace o vyhlášení této soutěže. Vždy mě lákaly nevšední události a Kaleidoscope byla trefa do černého. Vokálně-instrumentální soutěž pro všechny druhy nástrojů, vokalistů, pro hudebníky z celého světa a bez věkového limitu. Jedinou podmínkou byla hra skladby, pro kterou není třeba dirigent. Tyto všechny podmínky mi přišly natolik atraktivní, že jsem se tam přihlásila a vzápětí jsem na tuto přihlášku dočista zapomněla. Postupem času mi však začaly chodit různé informační e-maily, kolik lidí se již přihlásilo, z kterých zemí, atd. E-mailů přibývalo a já je začala mírně ignorovat, protože jsem si opravdu ani na malou chvilku nemyslela, že by mohli vybrat hráčku na zobcovou flétnu z Česka. Když přišel na začátku května e-mail, skoro jsem ho už házela do koše své e-mailové schránky. Jediné, co mě zarazilo, když jsem tuto zprávu mezi řádky četla bylo, že jsem uviděla své vlastní jméno. V tu chvíli mě polilo horko a bylo tam psáno, že se na mě těší za čtyři týdny v Los Angeles. To byl asi největší šok, který jsem zažila. Ze 2 000 účastníků z 88 zemí světa nás vybrali šest; houslistu, zpěvačku, dva klavíristy, domristku a mě. Čekal mě nezapomenutelný týden v USA, kde jsem poznala skvělé hudebníky.
Musím říct, že z těchto jmenovaných soutěží mi ani jedna nepřipadala jako soutěž ve smyslu rivality. Vnímala jsem to jako setkání hudebníků z různých koutů světa, kteří přišli ukázat to nejlepší, co umí. S mnohými jsem doteď v kontaktu a myslím, že to je to nejcennější, co si člověk ze soutěží odnáší, vazby, kontakty, zážitky a inspiraci.
Na jaké kopie dobových nástrojů hraješ a které by sis ještě ráda pořídila?
Mám moc ráda nástroje Francesca Li Virghiho, Ralfa Ehlerta, Joachima Rohmera nebo Adriana Browna. Na jejich nástroje hraji nejčastěji. Dalšími výrobci z mé flétnové sbírky jsou Bodin Diesel, Hans Coolsma nebo firmy Mollenhauer, Moeck a Küng. Když vybírám flétnu, musí být blízká hlavně svou barvou zvuku a tím, jestli se s tou barvou dá pracovat. S ostatním se dá už poradit. Nicméně bych ráda např. flétnu à la van Eyck, podle Rafiho nebo moderní altovou flétnu s klapkami. Nástrojů, které bych si přála, je však mnohem víc. Seznam zobcových fléten totiž nikdy nekončí.
Vedle hry na zobcovou flétnu se intenzivně věnuješ také hře na traverso a cembalo. Kdy a jak tvůj zájem o další nástroje vznikl a čím tě hra na ně obohacuje?
Vedle hry na zobcovou flétnu se intenzivně věnuji hře na traverso a ve volných chvílích, když mám možnost, si ráda také zahraji na cembalo. S hrou na traverso jsem začala před lety jako studium obligátního nástroje na krakovské akademii a i tomuto nástroji se věnuji dodnes. Nikdy jsem ho oficiálně nestudovala, jsem spíše vášnivým samoukem a tu a tam mám nějakou individuální hodinu. Navzdory tomu jsem našla uplatnění při hře na barokní i klasicistní traverso v orchestrech, komorních uskupeních nebo i sólových koncertech. Vždy jsem tíhla také ke hře na cembalo a realizaci bassa continua, které dává spoustu prostoru pro improvizaci a kreativitu. Cembalo bohužel nevlastním, takže když mám možnost si na tento nástroj zahrát, využiji toho s velkou radostí. Myslím, že oba nástroje mě obohacují jak svým repertoárem, tak prací se zvukem nebo rozšířením pohledu v oblasti harmonie. I když je práce se zvukem na traversu odlišná od té na zobcové flétně, nutí pak hráče pro rozšiřování zvukových možností na svém nástroji. Znalostí hry bassa continua mi je ku prospěchu hlavně pro lepší pochopení harmonie ve skladbách a mj. můžu také na cembalo doprovodit své žáky ve výuce.
Na jakých hudebních festivalech v České republice a v zahraničí ses představila se sólovými recitály, a které z nich patří mezi tvé oblíbené?
Sólově jsem se v České republice představila např. na Hudebním festivale Znojmo s Czech Ensemble Baroque, dále pak na fesetivalech Janáčkův máj, Bacha na Mozarta!, Haydnovy hudební slavnosti, Concentus Moraviae s Barbarou Marií Willi nebo Musica Holešov s Karlem Košárkem. Z těch zahraničních bych ráda zmínila Bach Kraków Festival, Dni Bachowskie, Tel Aviv Recorder Festival, Towarzystwo Bachowskie nebo Barok w Radości. Na zmíněných festivalech jsem většinou hrála sólové recitály za doprovodu cembalisty Andrzeje Zawiszy, smyčcového Quartetta Nera nebo orchestru Cornu Copiae. Velmi ráda vzpomínám na své recitály v rámci Fringe Oude Muziek Festival Utrecht, kdy jsem měla možnost představit program pro sólovou zobcovou flétnu senza basso. Je to velká výzva vytvořit koncert pouze pro sólový nástroj, prokládat takový program svými komentáři a udržet pozornost publika po celou dobu!
Jsi spoluzakladatelkou česko-polského barokního uskupení Il Giorno Felice, jak spolupráce vznikla? V jakých uskupeních nejčastěji hraješ a jakým stylovým obdobím se věnujete?
Česko-polské uskupení Il Giorno Felice vzniklo v čase mých studií na Akademii Muzycznej w Krakowie v rámci předmětu komorní hra. V jeho složení byla právě zobcová flétna, barokní violoncello a cembalo. Nehráli jsme pouze skladby určené pro zobcovou flétnu s bassem continuem, ba naopak. Brali jsme jakou velkou výzvu aranžovat nejrůznější skladby originálně psané pro dva vyšší melodické hlasy. Dalším typem skladeb, které u nás byly na pořadu dne, byly ty určené pro traverso či housle, violu da gamba a basso continuo, znovu v úpravě pro zobcovou flétnu, violoncello a cembalo. Společně jsme absolvovali jak hodiny komorní hry v rámci krakovské akademie, tak jiné semináře nebo kurzy staré hudby v Norsku a několik soutěžních přehlídek, např. v Rakousku nebo Anglii.
Velmi stěžejním ensemblem pro mne bylo uskupení Cornu Copiae, které před pár lety založila Karolina Habało ze stávajících studentů nebo absolventů Akademie Muzycznej w Krakowie. V tomto ensemblu působím jako sólová hráčka na zobcovou flétnu a traverso. Hrajeme jak hudbu vrcholného baroka, tak klasicismu. Jedná se o uskupení, které je svou variabilitou flexibilní a provádíme jak díla komorní, čistě instrumentální, tak skladby vokálně-instrumentální většího obsazení.
Zásadní spoluprací, která přetrvává znovu z mých polských studií, je duo s cembalistou Andrzejem Zawiszou. Představili jsme se na koncertech v České republice, Polsku nebo Německu. Naším oblíbeným repertoárem jsou sonáty Johanna Sebastiana Bacha s obligátním partem cembala. Hrajeme taktéž skladby italských či francouzských autorů vrcholného a raného baroka.
S jakými dalšími soubory a orchestry jsi dále spolupracovala a spolupracuješ?
Nejčastěji spolupracuji v roli sólistky nebo orchestrálního hráče s Czech Ensemble Baroque, a to už neuvěřitelných dvanáct let! Dále spolupracuji s polskými orchestry, jakými jsou Wrocławska Orkiestra Barokowa, díky kterému jsem nabírala zkušenosti s dirigenty jako Rubén Dubrovsky a Benjamin Bayl, nebo Orkiestra historyczna {oh!} pod vedením Martyny Pastuszky, jejíž náboj nebere konce a celková zvuková kompaktnost a preciznost orchestru mě snad nikdy nepřestane udivovat. Nerada bych na někoho zapomněla, proto si neodpustím ještě zmínit slovenský soubor Musica Aeterna pod vedením Petera Zajíčka, se kterým jsem mohla sólově několikrát spolupracovat a jehož přínosu a energie si velmi vážím. V roce 2009 jsem potkala v Česku na kurzech Jakuba Burzyńskiho. Naše cesty se znovu potkaly v Polsku a s jeho souborem La Tempesta jsem měla také několikrát možnost vystoupit na polských festivalech.
Co se týče komornějších uskupení, v nedávné době jsem navázala intenzivní spolupráci s Monikou Knoblochovou, se kterou tvoříme duo nebo trio program společně s Liborem Maškem. Komorní skladby hrávám také často v menší sestavě složené právě z kmenových členů výše zmíněných souborů.
foto Jiří Jelínek
Od roku 2016 se aktivně věnuješ také pedagogické činnosti, vyučuješ hru na zobcovou flétnu na Konzervatoři Brno a v rámci doktorandského studia barokní a klasicistní komorní hru na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jak tě učení naplňuje a co od studentů očekáváš?
Musím říct, že jsem netušila, že učením budu obohacovat i sama sebe při objevování řešení různých problémů nebo vnášením myšlenek a přinášením podnětů k přemýšlení o různých aspektech skladby. Baví mě právě různé pohledy a přístupy při řešení technických problémů každého studenta nebo vnášení nových idejí pro jejich rozvoj při vyjádření se ve skladbě skrze zobcovou flétnu. Od studentů očekávám plné nasazení při studiu zobcové flétny, jejich snahu rozvíjet se ve hře na tento nástroj a chtít se posouvat a překonávat překážky. Zároveň je mým hlavním cílem i to, aby je hra na zobcovou flétnu stále těšila a u hudby zůstali i v budoucnu v jakékoliv formě, ať už jako aktivní či pasivní hráč nebo pedagog.
Co tě ve hře na zobcovou flétnu baví?
Musím říct, že je to právě posouvání svých možností a limitů ve všech ohledech. Zobcová flétna nabízí tolik možností týkajících se zvuku, dynamiky nebo rozličného repertoáru. Baví mě promýšlet různé způsoby, jak zaranžovat např. romantický repertoár původně psaný pro jiné nástroje a posouvat tak své možnosti. Zvláště pak hra houslového repertoáru, který skýtá úskalí v podobě arpeggií nebo dvojhmatů. Další výzvu vnímám u skladeb příčné flétny. Díky jejímu rozsahu jsou party velmi exponované. Největší inspiraci však nacházím v práci se zvukem, který přináší vždy něco nového. Barevnost zvuku zobcové flétny můžeme ovlivnit jak alternativními hmaty, artikulací, tak způsobem foukání a zvukovou představou nebo jednotlivými kombinacemi těchto aspektů hry. Většinou to mám tak, že když se mi líbí nějaká skladba, najdu si noty, a i když je původně napsána pro jiný nástroj, snažím se pomocí všech prostředků vybalancovat tento fakt a hledám možnosti, jak takovou skladbu upravit a zahrát, aby zněla i na zobcovou flétnu inspirativně.
Co připravuješ do budoucnosti?
Plány mám vždycky velké, ale nechci předbíhat. Nicméně mohu říct, že se opravdu těším znovu na moment, kdy budeme moci hrát pro živé publikum. Rozhodně moje chuť zdokonalovat se ve hře na zobcovou flétnu nemá konce a posouvat své hranice je krásné. Ráda bych také vytvořila program s širším zaměřením na moderní skladby a rozšiřovala repertoár s cembalem, bassem continuem nebo smyčci. Je ještě spousta skladeb, se kterými jsem se nepotkala tváří v tvář a je ještě tolik míst, kam bych se chtěla podívat a kde bych ráda hrála. Stejně jako seznam zobcových fléten, tak i seznam tužeb, přání a cílů nikdy nekončí!
Jak se ti líbí nápad a příběhy rodiny Flétničkových?
Myslím, že příběhy rodiny Flétničkových jsou nápadité a pro děti velmi líbivé a chytlavé. Srozumitelnou a hravou formou si děti osvojují hudební znalosti a poznávají různé hudební nástroje. Velmi oceňuji kvalitní zvukové nahrávky a krásné ilustrace. Fandím tomuto podnětu a držím palce v dalším rozvoji!
Děkujeme za rozhovor a přejeme splnění všech snů a přání!
Rozhovor připravil Václav Bratrych
Videotéka https://fletnickovi.cz/videoteka-michaeli-koudelkove/
Bonusy https://fletnickovi.cz/bonusova-videa-michaely-koudelkove/
Webotéka https://fletnickovi.cz/weboteka-michaely-koudelkove/