Julie Braná vystudovala obor příčná flétna na plzeňské konzervatoři. Zobcovou flétnu studovala u prof. P. Holtslaga na Hochschule für Musik v Hamburku. Studium ukončila v roce 2004 certifikátem s vyznamenáním v mistrovské třídě („Konzertexamen”). Věnuje se též hře na barokní a klasicistní příčnou flétnu, kterou studovala na Hochschule für Musik v Brémách u prof. M. Roota. Od roku 2003 je profesorkou hlavního oboru Zobcová flétna na Konzervatoři v Plzni, dále vyučuje na Konzervatoři v Praze jako hlavní obor Zobcovou flétnu a Barokní příčnou flétnu a vystupuje se souborem Ensemble Accento,  Collegium 1704,Collegium Marianum, Musica Florea ad. ČÍST DÁLE

Jan Krejča, hráč na loutnu, theorbu a barokní kytaru, studoval nejprve hru na renesanční loutnu pod vedením Rudolfa Měřinského a poté svůj zájem, již jako samouk, rozšířil o theorbu a barokní kytaru. Zúčastnil se četných interpretačních kurzů pod vedením E. Mascardi, H. Smithe, L. Sayce, J. Lindberga a dalších. Zejména jako vyhledávaný hráč bassa continua spolupracuje s mnoha domácími a zahraničními soubory (Collegium Marianum, Collegium 1704, Ensemble Tourbillon, Capella Regia, Societas incognitorum, Verba Chordis, Musica Flora, Harmonologia aj.), ale vystupuje též sólově a věnuje se i pedagogické činnosti.  Opakovaně koncertuje na festivalech, jako je Pražské jaro, Pražský podzim, Concentus Moraviae, Svatováclavský hudební festival, Haydnova Lukavice, Letní slavnosti staré hudby apod. Podílel se na četných nahrávkách pro ČT, ČR, Arta records, Supraphon, Rosa aj. Nahrál sólové album Intavolatura di Tiorba pro firmu Arta records.

Kdy jste se poprvé setkal s hudbou a hudebním nástrojem?
Myslím, že prvním impulzem byl můj otec, který se v mládí jako samouk věnoval skladbě a měl velkou sbírku gramodesek komorní i symfonické hudby, kterou rád poslouchal s příslušnou partiturou v ruce. Sám jsem hudební nadání neprojevoval, mým hlavním koníčkem bylo kreslení, ale pamatuji si, že jsem opakovaně po rodičích chtěl, aby mi nějaké hudební vzdělání zprosřetkovali. Jelikož jsem ale byl dítě poměrně nezkrotné, rodiče se hloubku mého zájmu rozhodli otestovat: koupili mi foukací harmoniku, táta si “pro sebe” pořídil levný klavír a čekali, jestli to ve mě něco neprobudí. Jejich očekávání se nenaplnilo a tak usoudili, že nemá smysl přihlašovat mě na hudební školu. Až v pubertě jsem se zakoukal do jedné slečny a kvůli ní se začal učit u vedoucího našeho vodácko-turistického oddílu na kytaru trampské písně. Slečnu jsem nakonec nezískal, zato mě velmi zaujala kytara. Přemluvil jsem rodiče, aby mi zařídili soukromé hodiny u učitele z místní ZUŠ, Františka Běhounka. Jeho hodiny mě zcela uchvátily, nic mě do té doby tolik nebavilo. Hrál jsem klidně osm hodin denně. “Pan učitel”, jak jsme ho navzdory tehdy obecným zvyklostem všichni oslovovali, je velkým hudebním nadšencem, takovým lokálním písmákem. Pořádá koncerty, přednášky, vyrábí hudební nástroje, šije kostýmy, skládá hudbu a má vlastní ansámbl Ludus Musicus, ve kterém se potkávají jeho žáci, bývalí žáci, jejich rodiče, kamarádi a profesionální hudebníci. Do tohoto uskupení mě záhy pozval a já se tam poprvé setkal s historickou hudbou, která mě okamžitě velmi oslovila. ČÍST DÁLE