„Uchvátilo mě, co všechno se dá na zobcovou flétnu zahrát“ – rozhovor s Renatou Smetkovou, hostem měsíce ledna.

Posted Posted in Novinky

Renata Smetková vystudovala zobcovou flétnu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě ve třídě Jana Kvapila a magisterský program Institutu pro starou hudbu na Anton Bruckner Privatuniversität v rakouském Linzi ve třídě Carin van Heerden. Koncertuje v České republice i zahraničí, spolupracuje s nejrůznějšími hudebníky a hudebními tělesy, vystupovala jako sólistka s Janáčkovou filharmonií Ostrava, hrála s Moravskou filharmonií Olomouc ad. Absolvovala několik školení týkajících se hudebního vzdělávání nevidomých. Specifiky ve výuce hry na zobcovou flétnu u zrakově postižených se zabývala ve své absolventské práci na konzervatoři i v praxi. Věnuje se folklorní činnosti a je lektorkou hudebních kurzů a seminářů (např. Bystřická letní flétna, KM Winds Kroměříž, Dechové soboty – vzdělávací program MŠMT na brněnské konzervatoři aj.).

Jak jste se vlastně dostala k hudbě a zobcové flétně?

Do kroužku zobcové flétny mě přihlásili rodiče, když jsem byla ještě ve školce. Kroužek byl do určité míry inspirován konceptem „Veselé pískání, zdravé dýchání“ Václava Žilky. Společně s nástupem na základní školu jsem začala hrát na flétnu v ZUŠ Zlín-Jižní Svahy. Kromě svých hodin u Oldřicha Rypara jsem hrála také ve flétnovém triu, později kvartetu a školním orchestru a mimo hudebku také v cimbálovce. Pan učitel v sobě nezapřel ostravského ducha, byl přísný, razovitý a cílevědomý, hodiny se neobešly bez zapnutého metronomu. Zároveň také zpestřoval hodiny nejrůznějšími historkami, např. o výběru klarinetových plátků či hudebním životě svém a svých synů. Začal mne brzy posílat na soutěže zobcových fléten (soutěže MŠMT, Pískání pro zdraví, Prague Junior Note, ad.), kde jsem se pod jeho heslem „Ryparovi žáci nejsou žádní babráci“ umísťovala na předních pozicích, což mě dále motivovalo. ČÍST DÁLE