Claudio Monteverdi (1567-1643). Vespro della Beata Vergine (1610) .
Jedna ze skladeb, které se mi nikdy neoposlouchali, a které mě při poslechu naprosto odzbrojí s pocitem, že jsme v božích rukou my i naše slova – řečeno biblicky, jsou Mariánské nešpory od Claudia Monteverdiho. Je to dílo, které obsahuje to, co bylo rozhodující pro hudební vývoj následujících staletí. Baroko bylo revolucí emocí a slova, ale na rozdíl od jiných slohů se nezřeklo předchozího umění a řemesla. Starý kontrapunktický a polyfonický styl přežíval nadále, ale snoubil se s novějšími prostředky v krásné celky. Jak výstižný je Aristotelův princip jednota v rozmanitosti pro toto období. Přesto si myslím, že Monteverdiho Mariánské nešpory zahrnují něco, co již v dalších skladbách nenajdeme. Podobně jako nádherná mozaiková výzdoba chrámu sv. Marka v Benátkách neměla v následující době takřka žádného pokračování. Navíc v tomto obřím chrámu tuto skladbu zpívala a hrála opravdu malá „parta“, ve které někteří z nich dokonce střídali hudební nástroj se zpěvem. Tomu se z internetových nahrávek přibližuje právě tato. Žádný sbor, orchestr. Vše je obsazeno sólově a ansámblově. ČÍST DÁLE

Malá ukázka, jak to funguje v převozném barokním divadle Florea Theatrum (HODNĚ Live Recording) – L.V.Beethoven – Prometheovi lidé aneb Stvoření Prométheovo. ČÍST DÁLE

Toto je bonusová ukázka spíše toho, jak jsme byli neskutečně mladí! Magdalena Kožená/ Musica Florea – Laudamus Te, Brno 1997!!! ČÍST DÁLE