Dance je doslova „ohmatáním“ různých zvukových možností částí zobcové flétny, kdy jsem přikládal různé kontaktní mikrofony přímo na tělo flétny a hledal…..zesilováním mikro-zvuků jsem se účastnil ohromného dobrodružství, podobně jako když hledíte do kapky tekutiny pomocí mikroskopu. Protipólem je tady rádio………je to prostě tanec.
Před dvaceti lety se sešli členové Rantandu na první Výroční schůzi, na které poprvé provedli „rituál“ hodu kostkami. Výsledek byl RANTAND AKORD. Dali tak základ konceptu, který trvá do dnešních dnů. Zpočátku členové Rantandu, na pozdějších schůzích všichni příchozí, tak vytvářeli škálu zvukových polí celého chromatického spektra s často opakovanými tóny, což je základ k pochopení globálního souzvuku Rantandu.
Po přečtení Devíti salónů básníka Ladislava Nováka z Třebíče jsem vytvořil několik zvukových ploch inspirovaných volně těmito „návody“. Skladba Salón jediného objektu I je hrána na plastovou bas. flétnu u které jsem modelínou či izolepou zakrýval různé otvory ( preparovaná flétna) a snímal kontaktními mikrofony. Celek je jakýmsi vrzajícím strojem. Určitě je zde i vliv výtvarníka Jeana Tinguely.
Mám rád nízké frekvence, zvuk zanechává jakýsi otisk v prostoru, který velmi pomalu mizí. Tento pocit se odráží v samotné formě dialogu nástroje a stroje.