Novinky

ZOBCOVÁ FLÉTNA JE PRO MĚ VYNIKAJÍCÍ PARTNER – rozhovor s Janem Krejčou, hostem měsíce října.

Jan Krejča, hráč na loutnu, theorbu a barokní kytaru, studoval nejprve hru na renesanční loutnu pod vedením Rudolfa Měřinského a poté svůj zájem, již jako samouk, rozšířil o theorbu a barokní kytaru. Zúčastnil se četných interpretačních kurzů pod vedením E. Mascardi, H. Smithe, L. Sayce, J. Lindberga a dalších. Zejména jako vyhledávaný hráč bassa continua spolupracuje s mnoha domácími a zahraničními soubory (Collegium Marianum, Collegium 1704, Ensemble Tourbillon, Capella Regia, Societas incognitorum, Verba Chordis, Musica Flora, Harmonologia aj.), ale vystupuje též sólově a věnuje se i pedagogické činnosti.  Opakovaně koncertuje na festivalech, jako je Pražské jaro, Pražský podzim, Concentus Moraviae, Svatováclavský hudební festival, Haydnova Lukavice, Letní slavnosti staré hudby apod. Podílel se na četných nahrávkách pro ČT, ČR, Arta records, Supraphon, Rosa aj. Nahrál sólové album Intavolatura di Tiorba pro firmu Arta records.

Kdy jste se poprvé setkal s hudbou a hudebním nástrojem?
Myslím, že prvním impulzem byl můj otec, který se v mládí jako samouk věnoval skladbě a měl velkou sbírku gramodesek komorní i symfonické hudby, kterou rád poslouchal s příslušnou partiturou v ruce. Sám jsem hudební nadání neprojevoval, mým hlavním koníčkem bylo kreslení, ale pamatuji si, že jsem opakovaně po rodičích chtěl, aby mi nějaké hudební vzdělání zprosřetkovali. Jelikož jsem ale byl dítě poměrně nezkrotné, rodiče se hloubku mého zájmu rozhodli otestovat: koupili mi foukací harmoniku, táta si “pro sebe” pořídil levný klavír a čekali, jestli to ve mě něco neprobudí. Jejich očekávání se nenaplnilo a tak usoudili, že nemá smysl přihlašovat mě na hudební školu. Až v pubertě jsem se zakoukal do jedné slečny a kvůli ní se začal učit u vedoucího našeho vodácko-turistického oddílu na kytaru trampské písně. Slečnu jsem nakonec nezískal, zato mě velmi zaujala kytara. Přemluvil jsem rodiče, aby mi zařídili soukromé hodiny u učitele z místní ZUŠ, Františka Běhounka. Jeho hodiny mě zcela uchvátily, nic mě do té doby tolik nebavilo. Hrál jsem klidně osm hodin denně. “Pan učitel”, jak jsme ho navzdory tehdy obecným zvyklostem všichni oslovovali, je velkým hudebním nadšencem, takovým lokálním písmákem. Pořádá koncerty, přednášky, vyrábí hudební nástroje, šije kostýmy, skládá hudbu a má vlastní ansámbl Ludus Musicus, ve kterém se potkávají jeho žáci, bývalí žáci, jejich rodiče, kamarádi a profesionální hudebníci. Do tohoto uskupení mě záhy pozval a já se tam poprvé setkal s historickou hudbou, která mě okamžitě velmi oslovila.

V tomto souboru jsme ovšem kromě hraní na vlastní nástroje museli také zpívat, hrát na různé perkuse a dokonce nás tatínek jedné členky učil latinsky. Díky tomu jsem se dostal na hodiny zpěvu k paní Janě Lewitové, tehdy jedné z mála hudebnic interpretujících “starou” hudbu. Zpívala s českým loutnistou Rudolfem Měřínským a jejich koncerty mě naprosto okouzlily, loutna mě učarovala a když jsem se dozvěděl, že Rudolf shání žáky, neváhal jsem. Okamžitě jsem zanechal kytary, půjčil jsem si renesanční loutnu a začal chodit na lekce. Časem jsem si pořídil vlastní nástroj a brzy poznal, že nezůstane u jednoho. Začal jsem doprovázet další hudebníky a renesanční loutna mi přestala stačit. Potřeboval jsem nástroj na basso continuo a teorba se zdála k tomuto účelu nejvhodnější. Ze začátku se mi vůbec nezamlouvalo začínat s dalším nástrojem, ale nakonec jsem si ho zamiloval a stal se mým hlavním partnerem.

Zúčastnil jste se interpretačních kurzů se zahraničními lektory. Čím vás to obohatilo?   
V době, kdy jsem se začal o loutnu zajímat, bylo poměrně těžké dostat se k nějakému vzdělání nebo jakýmkoliv informacím o tomto nástroji. Internet ještě neexistoval, nahrávky nebo noty nebyly k dostání skoro vůbec, na žádné místní škole se poučená interpretace nevyučovala a koncertů bylo málo. Někteří moji kolegové odjeli studovat do zahraničí, i když nebylo lehké sehnat na studium peníze – Erasmus tehdy ještě nefungoval, ale v mém případě tato varianta v nepřicházela v úvahu. Neměl jsem žádné oficiální hudební vzdělání, jazykové znalosti a s hudbou jsem začal pozdě, byl jsem úplný začátečník. Naštěstí jsem se brzy seznámil s Robertem Hugem, šéfem souboru Cappella Regia, který organizoval noční muzicírování v sakristii u sv. Salvátora v Klementinu, kde je varhaníkem. Muzikanti, co měli čas a chuť, se vždy večer sešli, nakoupilo se jídlo a pití a do rána jsme při svíčkách přehrávali z listu repertoár, pro který jsme zrovna měli obsazení. Bylo to magické a díky tomu jsem měl šanci se seznámit se základy hry bassa continua a praktickým provozováním hudby vůbec.

Pak tu byly letní kurzy ve Valticích, kde jsem se setkal s anglickým loutnistou Brianem Wrightem a v neposlední řadě masterclassy několika špičkových loutnistů, které probíhaly jednorázově, většinou druhý den po koncertě těchto pro nás tehdy vzácných a nedosažitelných hudebníků: Hopkinsona Smithe, Jakoba Lindberga nebo Lindy Sayce. To byla velká inspirace, i když se jednalo obvykle pouze o přednášku a jednu jakousi společnou lekci pro nás pár, kdo si přinesli nástroje a byli ochotni zahrát. Později se v Čechách objevila vynikající mladá loutnistka Evangelina Mascardi, u níž jsem vzal pár lekcí v rámci flétnových kurzů v Prachaticích, to mi hodně pomohlo.

Cappella Mariana a Instrumenta Musica

Mají theorbisté nějakou výraznou osobnost jakou je pro zobcové flétnisty F. Brüggen?
Neznám přesně význam a rozsah aktivit F. Brüggena, tak těžko posuzovat. Navíc zobcová flétna je asi v trochu jiné situaci, protože vlastně přežila do současnosti – existuje též v moderní variantě, a je celkově mnohem populárnější, než jakýkoli jiný historický nástroj, i když bohužel často spíš jako nástroj začátečníků, používaný pouze pro průpravu k pozdějšímu studiu jiných dechových nástrojů. Dnešní loutnisté všichni hrají na více nástrojů a teorba je pouze jedním z nich. Asi největší loutnovou osobností současnosti je američan Hopkinson Smith, dlouholetý profesor Scholy Cantorum Basileisis. Nikdo jiný nemá tak široký záběr, jako on. Má za sebou obrovské množství významných nahrávek a koncertů  na všechny hlavní druhy louten a barokní kytaru. Jeho interpretace je neuvěřitelně inspirativní a navíc se zasloužil o vychování celé další generace špičkových loutnistů, je opravdu živoucí legendou.

Co od hry na theorbu a barokní kytaru očekáváte? 
Drnkací nástroje se mi vždy velmi líbily, ani nevím proč. Nejprve mě oslovila klasická kytara, ale loutna a její varianty byly pro mě mnohem exotičtější a tím pádem lákavější. Velmi mi vyhovuje i to, že u těchto nástrojů je stále ještě co objevovat. Dávno zapomenuté techniky hry, možnosti využití a dokonce i mnohé skladby stále ještě nejsou všechny uspokojivě zrekonstruovány, znovuobjeveny a v praxi vyzkoušeny. Navíc proti moderní klasické kytaře mají loutnové nástroje jednu obrovskou výhodu: vedle sólového repertoáru je nedílnou a velmi důležitou součástí loutnistova života hra v ansámblu, doprovázení široké škály hudebních uskupení a tedy větší možnost praktického uplatnění v koncertním životě.

IN C LSSH 2016: San Marco

Jaké používáte nástroje?
Loutny se v zásadě vyrábějí na zakázku. Používám nástroje od českého loutnaře Jiřího Čepeláka. Je to podle mě náš zatím jediný, špičkový profesionální výrobce a i ve světové konkurenci rozhodně nezaostává. Znám ho již 25 let, přátelíme se a já mu naprosto důvěřuji. Za ta léta jsem vyzkoušel dlouhou řadu jeho nástrojů a vždy jsem byl buď spokojen nebo nadšen. Občas od některých kolegů slýchám sice zvěsti o různých jiných, lepších výrobcích z ciziny, pokud jsem ale nástroje od takových loutnařů měl sám možnost vyzkoušet, nikdy mě nepřesvědčily o své exkluzivitě.

Jste vyhledávaným hráč bassa continua a spolupracujete s mnoha domácími a zahraničními soubory. Je to pro vás z hlediska např. stylovosti nějak náročné?
Samozřejmě je pravda,že každý vedoucí ansámblu má trochu jiné požadavky a když člověk hraje např. i s novým kolegou, obvykle si musí trochu zvykat, protože různí lidé mohou mít odlišné hudební cítění, to jsou ale všechno věci osobního nastavení a preferencí, hudební styl a ideál panuje ve všech ansámblech podobný a tedy kompatibilní. Navíc Čechy jsou malé a souborů je tu poměrně dost, takže se často v různých uskupeních potkáváme se stejnými kolegy a tím se to usnadňuje ještě víc.

Co pro vás třeba znamená učinkování v souboru Ensemble More Maiorum, kde je dominantním nástrojem zobcová flétna?
S tímto ansámblem hraji velmi rád. Zobcová flétna je pro mě vynikající partner. Zvukově se s loutnou skvěle doplňuje – mnohé flétny nižšího ladění mají slabší zvuk a loutna se k nim proto ideálně hodí, navíc i období, kdy byly oba nástroje populární, se z velké části překrývají a máme tedy k dispozici obrovské množství repertoáru.

MORE MAIORUM — CANTICUM SALAMONIS

Jak vypadají vaše sólové projekty, jakou literaturu vyhledáváte?
Pokud jde o teorbu, je moje situace poměrně jednoduchá, neboť se vždy jednalo o převážně doprovodný nástroj a sólového repertoáru se pro něj dochovalo málo. Zato je většinou kvalitní, náročný a navíc zasahuje jednak do jednoho z nejzajímavějších stylových období hudební historie – raně barokní Itálie a pak do velmi odlišné vrcholně barokní Francie. Jedná se zejména o skladatele Giovanni Girolama Kapsbergera, Alessandra Piccininiho a Roberta de Visée. Zajímavou a z řady poněkud vystupující postavou byl Bellerofonte Castaldi, který nebyl profesionálním hudebníkem a snad díky tomu si vyvinul velmi originální styl, který po technické stránce teorbu vyžil jako snad nikdo jiný.

 Repertoár barokní kytary je neuvěřitelně bohatý, ale opravdu originálních autorů podle mě nakonec zas až tak moc není. Někteří z nich jsou dodnes známí i hráčům na moderní klasickou kytaru: Gaspar Sanz, Santiago de Murcia, Francesco Corbetta a mnozí jiní. Většinou se při hře v nezvyklé míře využívá tzv. rasguado – trsání pravou rukou přes několik strun, které je velmi efektní a trochu nesprávně si proto dnes barokní kytaru mnozí romanticky spojují s počátky flamenca. Mě osobně naprosto fascinuje hudba španělského skladatele Francisco Guerau, která je unikátně naopak spíše polyfonní a velmi melodicky nápaditá. Dalším mým oblíbence  je Francouz Robert de Visée, který psal zcela špičkovou hudbu jak pro teorbu, tak barokní kytaru. 

Třetím mým nástrojem je renesanční loutna. Neumím se popravdě zcela rozhodnout, který z těchto nástrojů mám raději, každý je jiný a vzájemně se výborně doplňují. Silná stránka loutny je v možnostech polyfonního hraní, množství autorů a šíři stylového záběru – od počátku renesance až do raného baroka. Nemohu nejmenovat všem dobře známého, úžasného a samozřejmě i mého oblíbeného Johna Dowlanda, dále Francesca da Milano, španělské vihuelisty Juana Nárvaéze, Alonso Mudarru a mnoho dalších. K mým osobním favoritům patří velmi originální Michelagnolo Galilei, synovec Galilea Galileiho a někdy neprávem opomíjený, nicméně velmi zajímavý Nicholas Vallet. Unikátní je dále Pietro Paolo Melli.

Věnujete se i pedagogické činnosti, na co dáváte největší důraz? 
Myslím, že výuka loutny, a soudě podle informací od mých kolegů, vyučujících ostatní historické nástroje, má jedno specifikum – naši studenti jsou většinou dospělí a před nástupem studia se často už i třeba na profesionální úrovni věnovali jinému nástroji, loutnisté nejčastěji kytaře. To vede k podceňování nového nástroje, který je považován jen za jakousi variantu toho už zvládnutého, a k větší nechuti zabývat se základy techniky, neboť toto nezáživné cvičení si zmínění  odbyli již v dětství na svém původním nástroji. To je veliká chyba, protože i když je loutna nástroj kytaře příbuzný, technika pravé ruky, související s tvorbou tónu, se výrazně od kytary liší a je potřeba se jí zpočátku opravdu pečlivě věnovat. Na druhou stranu je důležité nezapomenout pro všechny technické problémy na hudbu, aby se z člověka nestal robot, který jen “bezmyšlenkovitě” realizuje předepsané zadání, aniž by si skladbu dokázal užít a svůj prožitek předat posluchačům. U loutny je speciálně důležité dbát na melodiku, kvalitu frázování a plnost zvuku, nástroj svádí k mechaničnosti a přitahuje introverty hrající přirozeně velmi nevýrazným tónem.

Kde se v Čechách dá loutna studovat?
Loutnu lze oficiálně studovat na JAMU v Brně na oddělení staré hudby, které vybudovala cembalistka Barbara Maria Willi. Tam vyučuje loutnista Jan Čižmář. Vystudoval v Holandsku a je velmi organizačně činný, například inicioval znovuzaložení České loutnové společnosti. Zároveň lze loutnu studovat na tzv. Akademii staré hudby, což je bakalářské studium při hudební vědě v Brně.  Akademie byla dlouho jedinou možností, jak se dostat ke studium staré hudby v Čechách a už třetím rokem tam učím já. Pokud vím, nějakou variantu studia loutny nově nabízí též konzervatoř v Kroměříži, ale podrobnosti neznám. Jinak existuje v Čechách řada kytaristů-loutnistů, kteří vyučují kytaru na ZUŠ a je možné, že poskytují i výuku loutny, ale konkrétní informace nemám.

Podílel jste se na četných nahrávkách pro ČT, ČR, Arta Records, Supraphon, Rosa aj., je pro vás nahrávání něco speciálního?
Obecně mám raději koncerty, jako posluchač a zvlášť jako interpret. Jejich atmosféra se na nahrávce nedá napodobit. Nahravání má ale tu výhodu, že při něm muzikanti s danou skladbou tráví daleko více času, musí se soustředit na detaily, poslouchají ihned své výkony a snaží se je následně vylepšit. To je velice prospěné. Navíc loutna, jako mimořádně tichý nástroj, má na nahrávce šanci vyniknout lépe, než v koncertním sále, který může být krásný na pohled, ale nemusí mít vždy dobrou akustiku nebo velikost.

Zahrál jste si na nahrávce CD Flétničkovi Kdo to tady bručí?, potěšilo vás to?
Určitě, bylo to milé. Vůbec to, že vznikají nějaké nové skladby pro naše dávno zapomenuté nástroje, je velmi pozitivní.  

Rozhovor připravil Václav Bratrych.

Zajímavá videa: 
Koncert fenomenálního loutnisty mladé generace, Thomase Dunforda:
https://www.youtube.com/watch?v=Y6VZ2mk5K5M
Vlastní teorbová suita dalšího mladého talentu Lukase Heninga:
https://www.youtube.com/watch?v=OtzX94kaJCA
Současný koncert pro teorbu s orchestrem: https://www.youtube.com/watch?v=UodViYXeTYY&feature=share&fbclid=IwAR1KX2_Hv7QClJ9acGVbi54BTRM0tMMkAAaraYueP0Mq5pqXevu7jJz_DBc
 Překvapivá aplikace poměrně tichého nástroje:
https://www.youtube.com/watch?v=4LFcNd-psRA

Zajímavé weby:
Stránky tvůrce vynikajícího tabulaturového editoru sdružují komunitu loutnových nadšenců, nabízí sbírku příkladů ikonografie, velký archiv originální i v editoru přepsané loutnové hudby ap. http://fandango.musickshandmade.com
 Stránky významného loutnaře, na nichž lze najít velké množství fotografií všemožných druhů loutnových nástrojů a poměrně podrobné informace o nich. http://www.lutesandguitars.co.uk 
Projekt skvělého, mladého loutnisty zabývající se různými aspekty hudby a hudebního života renesance a baroka. https://www.musicamemo.com/lukas_henning.html
Stránky Akademie staré hudby v Brně pro případné zájemce:
https://music.phil.muni.cz/studijni-obory/teorie-a-provozovaci-praxe-stare-hudby

Video bonusy: 
Úchvatný hráč na arabskou loutnu starého stylu, kdy ještě v arabském světě nepanoval tak silný vliv evropské populární hudby: https://www.youtube.com/watch?v=pcGB5pM_vmw
 Další fascinující nástroj vzdáleně příbuzný loutně, tentokrát z Japonska:
https://www.youtube.com/watch?v=5H_jwrHDRiQ 
Přednáška jednoho z největších hudebních talentů současnosti Jacoba Colliera: https://www.youtube.com/watch?v=aEjh5rB_L8I
Další úžasný mladý talent:https://www.youtube.com/watch?v=x-r5hqWeavo