Novinky

ZHRUBA V JEDENÁCTI LETECH JSEM SLYŠEL DESKU, KTEROU NAHRÁL FRANS BRÜGGEN, A DOSLOVA SE MI PODLOMILA KOLENA – rozhovor s Peterem Holtslagem, hostem měsíce prosince.

Peter Holtslag je významný hráč na zobcovou flétnu a flauto traverso, hrající „ranou“ i současnou hudbu. Vystupoval s významnými hudebníky jako např. Gustav Leonhardt, William Christie, Roy Goodman a soubory jako The English Concert, The Orchestra of the 18. Century, Akademie für Alte Musik Berlin, La Fontegara Amsterdam a Trio Noname. Nahrával pro rozhlasové stanice po celém světě, vystupoval na významných hudebních festivalech v mnoha evropských zemích. Jeho četné CD nahrávky většiny významných značek získaly mezinárodní uznání. V letech 1984 – 1988 učil na Guildhall School of Music and Drama v Londýně a v roce 1988 byl jmenován profesorem na Královské hudební akademii v Londýně a Hochschule für Musik und Theater Hamburg. Byl hostujícím lektorem na City University London, na akademiích v Amsterdamu, Praze, Petrohradu, Helsinkách, Berlíně, Budapešti a Krakově a pořádal řadu mezinárodních mistrovských kurzů po celém světě (Hongkong, Lisabon, Wellington atd.). Vyučuje na mezinárodních letních kurzech staré hudby a je jedním ze zakládajících členů Academia de Musica Antiga de Lisboa – instituce pořádající mezinárodní kurzy staré hudby v Portugalsku. Po 25 letech výuky na londýnské Akademii v roce 2013 přešel na pozici hostujícího profesora. Za zásluhy o hudbu byl ve stejném roce jmenován čestným členem Královské akademie. Aktuálně pokračuje ve své pedagogické činnosti jako profesor v Hamburku.
(Citace z webu P.H.)


Jak ses vlastně dostal k hudbě a zobcové flétně?
My všichni měli matku… tak i já byl v 8 letech poslán do hudební školy. Mimochodem, moji oba bratři taktéž. A jelikož zobcová flétna byla ten nejlevnější a „nejjednodušší“ nástroj, bylo rozhodnuto. Ale já si ji nevybral (to se nicméně zanedlouho velmi rychle změnilo…).

Tvou velkou inspirací byl Frans Brüggen, co tě na jeho osobnosti tak zaujalo a setkal ses s ním?
Když mi bylo zhruba 11-12 let, pustila mi moje paní učitelka desku, kterou nahrál Frans Brüggen. To byla ta „hodina H“ respektive „hodina 0“. Doslova se mi podlomila kolena. Později jsem se s ním seznámil na jeho koncertech a workshopech (on již od roku 1974 nevyučoval, ale občas ještě vedl workshop). Brüggen byl muzikant skutečně vyjímečné třídy – mohl hrát na klarinet, hoboj nebo fagot…on byl prostě, opravdu, fantastický dechař absolutně jedinečných hudebních a osobních kvalit. Byl skromný a velkorysý, především v pozdější době, byl ohromně empatický.

Na návštěvě u Franse Bruüggena.

Zobcovou flétnu jsi vystudoval na Sweelinckově konzervatoři v Amsterodamu (nyní Conservatorium van Amsterdam) a promoval v roce 1980, jak na to vzpomínáš?
Když jsem začal studovat, byl v Amsterdamu zaveden tzv. blokový vyučovací systém: jednou za měsíc probíhaly pět dní v kuse veřejné hodiny (systém, který zdaleka nefungoval a nefunguje pro každého). Měl jsem výuku u Kees Boeka a Waltra van Hauweho. Ale skoro nikdy jsem tam nebyl… Většina studujících byla mužského pohlaví (Brüggen – efekt) a vládla tam velká soutěživost. Jinak byla sedmdesátá léta v Amsterdamu neuvěřitelně napínavá: neustálé premiéry od Louise Andriessena a jiných… a bláznivá, téměř revoluční atmosféra díky mnohým impulsům v hudbě, divadle, malířském umění atd. Byl stále zřetelně cítit zbytek revolučních pozdních šedesátých let, a to i společensky. Nesmírně inspirativní – vlastně se to nedá popsat… Zdá se mi, že tahle doba byla pro mne pravděpodobně tou nejdůležitější v mém životě (pokud se to dá vůbec tvrdit), neboť jsem se tehdy a i poté naučil být kverulantem: stále se na vše znovu ptát a nepěstovat v sobě poslušnost k autoritám.

Co od zobcové flétny obecně očekáváš?
Nástroj je pořád „jen“ nástroj – jako skalpel u chirurga. Má dělat to, co chce sám hráč. Jiné přirovnání: Kůň a jezdec: dvě osobnosti, ale jezdec je ten, který řídí, jinak by došlo k velkým problémům! Tedy, abych mohl mluvit s Ganassi flétnou: zobcová flétna má imitovat lidský hlas. Ne zpěv, ale hlas se všemi jeho obměnami atd.: „imitatione della nature“, stejně jako to znázorňují malíři. Očekávám tedy virtuózní práci s hlasem (zvukem), u kterého zapomenu, že vychází z nástroje.

Na svých stránkách zmiňuješ pro tebe významnou úlohu vzduchu, můžeš rozvést jak to myslíš?
Bez vzduchu člověk během velmi krátké doby zemře. Vzduch utváří náš život a molekuly vzduchu se starají o to, aby mohla hudba vůbec zaznít (týká se nejen hráčů na dechové nástroje). Je jasné, že zvuk je závislý na kvalitě vzduchu, tzn. jak nadechnu a vydechnu, jak formuji vzduch, to vše je rozhodující pro moji schopnost přesvědčit, jak přeměnit řeč ve zvuk. Je to tak jednoduché.

Ke hře na flétnu patří improvizace, je to tvá oblíbená činnost?
Jako muzikant, který se pohybuje v hudbě středověku, renesance a baroka, je pro mne improvizace „denním chlebem“. Zda se jedná o diminuce, ozdoby, variace (např. na Ground) nebo dokonce o volnou improvizaci (soudobá hudba), improvizuje se vlastně neustále.

Kolik nástrojů vlastně k provozování hudby potřebuješ a jakým značkám dáváš přednost?
Svůj život jsem zasvětil nástrojům, notám a knihám… tím pádem pravděpodobně vlastním vše, co tak nějak člověk upotřebí: (kopie) od středověkých fléten přes renesanční a barokní až po „moderní“ v mnoha nejrůznějších laděních od 392 – 521 Hz, od sopranina přes sixflute, fifhtflute, fourthflute atd. atd… Samozřejmě, že člověk potřebuje jen jeden nástroj v jednu chvíli (vyjma toho, když hraji Black Intention) …. Většina stavitelů mých zobcových a příčných fléten již bohužel zemřela…, ale Bohu dík jsou ještě Ralf Ehlert a Fridtjof Aurin naživu!

Vystupoval jsi po celém světě s řadou významných hudebníků jako je Gustav Leonhardt, William Christie a Roy Goodman a také se soubory jako The English Concert, Akademie für Alte Musik Berlin, Trio Noname apod. Z hlediska délky působení a vzniku ale pro tebe asi bylo nejdůležitější trio La Fontegara Amsterdam (Saskia Coolen a Han Tol)?
Ano, s La Fontegarou Amsterdam jsem procestoval během 20ti let celý svět. Bylo to napínavé Trio. Především proto, že jsme museli být invenční: kolik existuje repertoáru pro trio?? Co se intenzity týče, velmi silně na mne zapůsobili pánové Leonhardt, Christie, Pinnock a mnozí další, mnoho jsem se od nich naučil.

Nahrál jsi více jak 25 CD pro hlavní vydavatelství, včetně Hyperion, DGG / Archiv, Globe, Aeolus a Chandos a mj. ses podílel nejméně na třech discích s hudbou H.Purcella (Dioclesian, King Arthur a The Symphony Songs), je to shoda okolností nebo máš k hudbě tohoto autora zvláštní vztah?
Henry Purcell je přirozeně velikán! A s anglickou hudbou, Anglií všeobecně (viz. níže), mě pojí zvláštní pouto.To, že jsem hodně nahrával Purcella, bylo založeno na faktu, že jsem mnoho let spolupracoval s The English Concert, Roy Goodmanem a dalšími, a Purcella v té době nahrávali všichni. Měl jsem štěstí, že jsem mohl live uvést všechny Purcellovy Masky (např. The Fairy Queen společně s jedním divadelním uskupením).

V roce 2011 jsi nahrál CD na labelu Aeolus s názvem Awakening Princesses, kdy jsi pro dokumentární výzkumný projekt použil originální flétny z 18. století z Bate Collection of Musical Instruments of Oxford University. Jak tento nápad vznikl?
Nápad nahrávat na originální nástroje není vpodstatě nic nového: Brüggen &Co to dělali vždy. A já jsem již v roce 1993 nahrál Telemannovy Fantazie na Bressanovu altovou flétnu z Oxfordu. Byl jsem stále v kontaktu se správci muzea a tak, když jsem v roce 2009 opět navšívil Oxford, zeptal se mne jednoduše správce muzea, zda bych nechtěl pro věčnost akusticky registrovat všechny zobcové flétny z muzea. Nebylo těžké řici „ano“…

V roce 1988 jsi byl jmenován profesorem na Královské hudební akademii v Londýně a na Hochschule für Musik und Theater Hamburg a pořádáš mistrovské kurzy po celém světě. Na co kladeš při výuce největší důraz?
Studentům odkrývat, co se může člověk naučit od velkých intelektů a neposuzovat hudbu pouze jako izolovaný fenomén. Přirozeně zde musí být předpoklad dobrých instrumentálně-technických základů. Ale jde o to, proniknout do světa a epoch velkých osobností.

Co tě jako pedagoga na přístupu a hře tvých žáků uspokojí a co vyloženě překvapí?
Když má student notnou dávku zvědavosti a tu využije ve spojení s velkou pílí. Překvapivé je to tehdy, když vznikají spojitosti. (viz. otázka o nahrávce Awakening…)

Z výuky na Hochschule für Musik und Theater Hamburg .

V Čechách jsou dodnes velmi ceněny kurzy Letní školy staré hudby v Prachaticích, jak na ně vzpomínáš a jak vnímáš české hráče a přístup k zobcové flétně v Čechách?
Oh… vzpomínky na Bechyni a Prachatice jsou stále tak živé!! Existoval zde vždy otevřený a upřímný vztah a kontakt mezi všemi navzájem a taktéž s hudbou. Viděl jsem a slyšel velmi mnoho hudebního talentu – ale zdá se mi, že často bylo zapomenuto na „dřinu“, která povyšuje hudební řemeslo na mistrovsví: mnoho talentu nebylo často 100% nasazeno a využito, bohužel. Celkově vzato si myslím, že Češi jsou příliš skromní: je zde tolik talentu, ale bohužel tak málo odvahy jít do světa.

Změnil se už po cca 60 letech od začátku působení F. Brüggena ve světě přistup k zobcové flétně jako doplňkovému nástroji?
V koncertním světě je tento nástroj poměrně výrazný (každopádně je to tak v Německu a Holandsku). Ale nálepky jako„ nástroj pro děti“ se pravděpodobně nikdy nezbavíme – označení „outsider“ může být ale i předností…

Jaké máš plány do budoucna, sny nebo jaké připravuješ projekty?
Byl pro mne napsán Quintett pro zobcovou flétnu s „moderním“ smyčcovým kvartetem – má být uveden ke konci roku 2020. Měj jsem ho natočit s Bennewitz kvartetem z Prahy v Praze, ale nakonec ho kvůli koronaviru nahraji v Holandsku s Ruysdael Kwartet. Také se snažím iniciovat Festival pro mladé soubory z oblasti staré hudby zde na severu Německa. Toto by se mělo spustit příští rok v létě. A jinak také existuje kilometr knih ke čtení!

Rozhovor připravili Julie Braná a Václav Bratrych

Videotéka https://fletnickovi.cz/videoteka-petera-holtslaga/
Bonusy https://fletnickovi.cz/bonusova-videa-petera-holtslaga/
Webotéka https://fletnickovi.cz/weboteka-petera-holtslaga/