V další videotéce H. Purcella zazní vokální světská hudba. Ta se v Zimmermanovu katalogu mistrových skladeb nachází pod kapitolami catches, kantáty (a vítací skladby) a písně. Poslechnout si můžete ukázku rozverného stylu catches (pijáckých písní) „The Nut-brown Lass“, baladového madsongu „Bess of Bedlam“, jednu část „Hail, bright Cecilia!“ z ódy sv. Cecilii a „Hudbu pro pohřeb Královny Marie“.
Hudební forma Catches (pijáckých písní) navazuje na florentskou cacciu a jde o formu kánonu. A žádný z anglických hudebních skladatelů nepovažoval za nedůstojné, aby v této formě něco přinesl. Nemálo Purcellových catches se zabývá přednostmi a nectnostmi žen a zbytek slaví události nebo osobnosti veřejného života. Vybraná catches se jmenuje „The Nut-brown Lass – Deller Consort“, Z 240, (1685)
Purcel napsal velké množství samostatných zpěvů, ve kterých bylo hlavním smyslem zřetelné uplatnění textu. Ukázka je baladový madsong „Bess of Bedlam“, ve kterém je výrazně naznačeno čtyřdílné členění. Při poslechu nelze nemyslet na Shakespearovu Ofelii.
Pravým dokladem o lásce Angličanů k hudbě jsou oslavy dne sv. Cecilie (22. listopadu). Anglie byla první zemí, která tuto slavnost zavedla. Roku 1683 se Musical society usnesla na oslavě tohoto dne formou slavnosti, která se pak konala skoro každoročně a pro kterou napsal vybraný autor ódu. H. Purcell přispěl několika ódami, ale až ta velká „Óda pro sv. Cecilii, Z.328“, zůstala na dlouho ve velké vážnosti. Ukázka jedné části se jmenuje „Hail, bright Cecilia!“. Celou ódu najdete zde.
Jak uvádíme v rozhovoru s H. Purcellem, z hloubky hudby napsané k pohřbu uctívané královny Marie, lze usoudit, že její smrt jím otřásla. Mezi instrumentální věty maršů a kanzon jsou vložené tři překrásné sborové zpěvy: „Man that is born“, „In the midst of life, we are in death“ a „Thou knowest, Lord, the secrets of our hearts“.