Mám rád skladbu Miserere Mei, kterou v 17. století zkomponoval italský autor Gregorio Allegri. Tato úchvatná hudba okouzluje posluchače po mnohá desetiletí. Na YouTube si můžete vychutnat senzační vystoupení sboru Tenebrae Choir i jejich dirigenta, z nějž sálá charisma, vyrovnanost i kreativita. Slova anglického básníka Johna Keatse (1795-1821) by klidně mohla popisovat tuto skladbu: „Něco tak krásného přináší nekonečnou radost“.
Krystalicky čisté souzvuky i nádherné harmonie mi připomínají nepopsatelnou krásu života. Allegriho hudba má mystickou sílu, kterou lidská bytost snad ani nemůže pochopit. Mojí nejoblíbenější pasáží je křišťálově čistý sopránový vstup, z toho mi běhá mráz po zádech. Jsem unešen opravdovým mistrovstvím zpěvačky. Neuvěřitelné! Její melodie trýznivě pomalu stoupá v řetězci jiskřivých vírů až ke svému vrcholu, zatímco hluboké tóny basového partu vytvářejí půvabnou a klidnou atmosféru. Skladba silně působí meditativní prostotou. Žádné drama, jen klid, sladké vzpomínky, čerstvě napadaný sníh, nekonečno a věčnost.
Miserere Mei mě vždy spolehlivě rozpláče. Skladba dokáže zároveň naplnit i vyprázdnit, v tom je síla skvělé hudby! Toto provedení z YouTube zůstává hluboko v mém srdci. Při každém dalším poslechu objevuji nové magické prvky. Může být něco krásnějšího, než neustále poslouchat, analyzovat, prociťovat nebo i vyučovat takové senzační vokální dílo?
Arvo Pärt Spiegel im Spiegel (Zrcadlo v zrcadle). Zrcadlové struktury nás fascinují odedávna. Nesčetné příklady najdeme v přírodě, v umění často korespondují s příslušnými estetickými ideály. V různých jazycích můžeme obdivovat krásu palindromů, mezi anglické patří třeba: ‚minim‘, ‚redivider‘, ‚Able was I, ere I saw Elba‘, ‚Was it a car or a cat I saw?‘, ‚I did see referees, did I?. Z českých uvádí internet kromě asi nejznámějšího ‚Kobyla má malý bok‘ například slova ‚kajak, rotor či nepochopen‘ nebo věty ‚Motal atom a Jelenovi pivo nelej‘.
Již od středověku mají zrcadlové struktury zvláštní estetický půvab pro umělce. Krásným příkladem z hudební literatury je právě Spiegel im Spiegel, skladba estonského autora Arvo Pärta z roku 1978. Považuji ji za hudební klenot, nejvíce mě uchvacuje dokonalá vyváženost a síla výrazu.
Zdánlivě jednoduchý houslový part představuje ukázkovou inverzi. Housle neskonale pomalu vyzpívávají svoji melodii, zatímco ji klavírní part dozdobuje jiskřivými vysokými tóny připomínající ptáky svobodně kroužící širým nebem. Klavír přináší nový rozměr, hluboké tóny v pomalém pohybu evokují půvab a klid.
Kdykoli skladbu poslouchám, dostávám se do kontaktu se svojí myslí. Pärtova hudba ladně plyne, vyvolává pocit flow. Dle mé zkušenosti je běžný život jedna velká zrcadlová struktura, přitom naše pouť je plná barev, výzev, vzpomínek a rozporů.
Věřím, že se lidé poslechem mistrovských skladeb stávají lepšími a vnímají svět z jeho světlejší stránky.
John Miles zpívá: ‚Music was my first love, and it will be my last‘ (Hudba je moje první láska, a bude i láskou poslední). I význam této věty je dokonalé zrcadlo.
(Bart popisuje jiné provedení skladby než je uvedena pozn. redakce)
Berlage Saxophone Quartet – Aria uit de Goldbergvariaties – J.S. Bach
Před čtyřmi lety hrál můj syn na otcově pohřbu nádherně na saxofon. Zvukem nástroje jsem byl natolik unešen, že jsem začal na saxofon cvičit. Jsem rád, že jsem se k tomu odhodlal. S tímto nástrojem se necítím tak limitován, jako když hraji na zobcovou flétnu. Nabízí tolik výrazových možností! Jeden z mých snů je pomáhat saxofonistům hrát barokní skladby v souladu s historickou interpretační praxí.
J. S. Bach: Chaconne z Partity BWV 1004
Miluju Bachovu Chaconnu d moll ve verzi pro housle a zpěváky tak, jak ji natočil Christoph Poppen a Hilliard Ensemble. Když je mi smutno, poslechnu si tuto nahrávku a hned mě zaplaví pocit štěstí. Mistrovské dílo nabízí posluchači každých 8 taktů jiný příběh – rozkošný, váhavý, nezdvořilý, bojácný, klidný, utvrzující, přísný, energický, briskní, brilantní, temný, předsmrtný, dramatický, svůdný, přitažlivý, veselý, potrhlý, nabručený, toužebný… To zbožňuji!
Je to skvost vhodný nejen k poslechu, ale i k analýze a objevování řady skrytých sdělení. Jaké překvapení! Fantazie a invence největšího z největších je bezbřehá. Rozličné hudební motivy mě fascinují, udivují a dojímají. Je to nejkrásnější řeč, kterou jsem kdy slyšel. Tato hudba se dotýká srdce i lahodí sluchu.
Chaconna byla zkomponována na paměť Bachovy ženy Maria Barbary, která zemřela, když byl na cestách. Vrátil se domů a zjistil, že ji před týdnem pochovali. Posluchač v hudbě slyší i cítí zdrcující emoce.
Nejvíce mě udivuje, že toto dílo dokáži poslouchat stále dokola. Pokaždé mě rozradostní, více a více.