Na Štědrý den se Soprinka probudila plná očekávání. Je tady nejtajuplnější den v roce plný překvapení a vzájemného obdarovávání, ale pro ní měl ten den ještě další tajemství. Jak jí večer prozradil bráška Tenůrek, půjde poprvé s celou rodinkou na kopec. On už tam prý byl několikrát a pak zmlkl, větu nedokončil a jen se významně usmíval. A na její naléhavé dotazy už neodpověděl. Ale co to znamená jít na kopec? Co je to za tajemství jít uprostřed Svaté noci sněhem, lesem a dojít na zdejší nejvyšší místo v okolí? Co se tam bude dít? A proč mi Tenůrek nechce nic říct? Spousta otázek se jí honila hlavou a po celý den byla díky nim, trochu nepozorná. Vánoční den si však náramně užila. A protože pro rodinku také vyrobila drobné dárečky, měla velkou radost když viděla, jak Tenůrka, maminku Altinku i taťku Basíka potěšily. Při sváteční večeři jí Basík nabádal ať se pořádně nají, aby měla dost sil, protože večer ještě někam půjdou. A Tenůrek na ní šibalsky mrkl.
A na konec celého toho kouzelného dne to přišlo. Maminka z předsíně na všechny zavolala, aby se připravili a hlavně si nezapomněli vzít své flétničky. Všichni se pořádně oblékli a vyrazili do mrazivé noci s hromadou čestvě napadaného sněmu. Cestou nikdo moc nemluvil, všichni si užívali atmosféry zimní noci a ticha. Obvzláště pak Soprinka, která takhle s rodinkou šla vlastně poprvé. Prošli lesíkem, který se rozprostíral za domem a pak už se před nimi objevil vrch Vidlák, úplně holý a výrazně čnějící nad okolní krajinu. Čekalo je tedy docela namahavé stoupání. Na to Soprinka ale moc nemyslela, protože byla zvědavá co se nahoře bude dít.
Když stanuli na vrcholu, uvědomila si Soprinka, jak malý kousek jsou od moře hvězd nad jejich hlavami, a že by stačilo natáhnout ruku a té nejbližší se dotknout. Už, už to chtěla zkusit, ale vyrušil ji Basík, který se na Soprinku obrátil a řekl: „Jsi už Soprinko tak velká, že ti můžeme svěřit tajemství tvé hvězdy.“ Soprinka vykulila oči. Cože, ona má nějakou hvězdu? „Každý z nás má na obloze svou hvězdu a dnes se dozvíš, která je ta tvá“ řekl Basík a musel se smát když viděl, jak je Soprinka překvapená. Když si vezmeme ty naše flétny a podíváme se skrz ně, jako skrz dalekohledy na severní oblohu, uvidíš mou hvězdu, která se jmenuje Aldebaran. Všichni Flétničkovi i se Soprinkou se hvězdu snažili najít, až se jim to podařilo a Basík mohl pokračovat. „Její jméno je odvozeno z arabského ad-dabarān, což znamená „Následující“, neboť Aldebaran následuje otevřenou hvězdokupu Plejády při denním pohybu z východu na západ. Když se dobře podíváš, uvidíš i celé souhvězdí Býk ve kterém se hvězda nachází. Býk je poměrně snadno identifikovatelný a to díky hvězdokupě Plejády, která připomíná odtržený kousek Mléčné dráhy. A dnes je velmi dobře vidět proto, neboť je to zimní souhvězdí.“
A pokračoval: „Toto souhvězdí znázorňuje řeckou pověst o Diovi a Európě, jež byla dcera sídónského krále Agénora a jeho manželky Télefassy. Krása Európy omámila i samotného Dia, který věděl, že ráda a často chodívá se svými družkami na pastviny královských stád. Aby oklamal svou manželku Héru, proměnil se v bílého býčka, krotkého, mírného, s malými růžky. Európa si ho všimla a zamířila k němu. Býček se položil na bok do trávy a pohledem ji přímo zval k posezení. Európa neodolala. Jakmile usedla, býček s ní pomalu šel k moři, poté do něj vstoupil a brouzdal se při kraji. Za chvíli ale postoupil a než se Európa vzpamatovala, plul na širé moře Zeus přeplaval moře a na ostrově Krétě se proměnil zpět v boha. Európa mu dala tři syny: Mínoa, Sarpédona a Rhadamantya. Její jméno nebylo nikdy zapomenuto, připomíná ji navždy název světadílu Evropa. Na obloze je Býk zachycen ve chvíli, kdy plave přes moře. Proto mu je vidět jen hlava.
Na to Soprinka jen vydechla: „Páni“.
A hned na to promluvila Altinka: „Má hvězda se Soprinko jmenuje Sadalmelik a nachází se v jednom z nejstarších pozorovaných souhvězdí Vodnář. Vodnář je rozsáhlé souhvězdí, jehož hvězdy nejsou příliš nápadné a nevytvářejí výrazný obrazec. Hvězdy, které ho tvoří, jak vidíš, jsou slabší a poměrně nepravidelně uspořádané, takže nevytvářejí žádnou jednoznačnou podobu postavy hledají se na obloze hůře. Ale pomůžeme si, když je budeme hledat přímo pod hlavou Pegasa.“ A chvíli počkala, až její hvězdu zase všichni i se Soprinkou najdou. „Souhvězdí znali již Babyloňané. Na starých babylónských kamenech byl Vodnář zobrazován jako klečící muž, který vylévá vodu z vědra na rameně. Hvězda Sadalmelik anebo Sadalmelek má ve svém názvu štěstí. Jeho originální název Sadan Suud znamená „nejšťastnější hvězda“, či „nejšťastnější ze šťastných“. Je to veleobr se svítivostí 10 000x větší než Slunce. Na obloze se však nejeví jako nijak mimořádně jasný, protože se na něj díváme ze vzdálenosti 1 100 světelných let.“
„Je opravdu špatně vidět, ale je to velmi sympatická hvězda i souhvězdí“ řekla Soprinka.
Nakonec promluvil Tenůrek: „Má hvězda se nazývá Hamal, je arabského původu a znamená beran nebo beránek a leží v souhvězdí Berana. Beran je poměrně slabým souhvězdím a nachází se v severní části hvězdné oblohy.“ Soprinka už byla z těch směrů a hvězd zmatená, takže nevěděla na chvíli kde je a kam má koukat, tedy jí Tenůrek musel jemně vzít za ramena a nasměrovat jí i její flétnu-dalekohled správným směrem.
Pak pokračoval: „Souhvězdí bylo pojmenováno po beranovi se zlatým rounem, který uměl rychle létat a kterého použil posel bohů Hermes, aby dopravil děti thébského krále Athamase do království Kolchidy na východním břehu Černého moře. Učinil tak proto, že jejich macecha je neměla ráda a špatně s nimi nakládala. Nakonec nechala usušit zrní určené k setbě, které tak nemohlo vzklíčit a v zemi tak nastal hlad. Jí podplacení poslové do delfské věštírny pak přinesli z věštírny zfalšovanou odpověď, že bohové si přejí obětovat Frixa, syna Athamase. Děvče Hellé se však při útěku za letu nedrželo pevně a spadlo do moře, které pak bylo v těch místech nazýváno Hellespont (dnešní Dardanely). Do Kolchidy proto doletěl pouze chlapec Frixos, který z vděčnosti obětoval berana Diovi a zlaté rouno daroval kolchidskému králi. Rouno z Kolchidy později ukradl Iásón s argonauty, jež se plavili na lodi argo.“
Poté, si slovo vzal opět taťka Basík: „A na tebe, Soprinko, připadá hvězda jménem Alrischa.
Název Alrischa pochází z arabského ‚rišá‘ nebo ar-rišá‘, což znamená provaz. Pak si Basík klekl vedle Soprinky a prstem jí ukázal kde má hvězdu hledat. „Nachází se v jihovýchodní části souhvězdí Ryby, ve vrcholu ležatého V, které souhvězdí svým tvarem připomíná.“ „Ano, ano, už jí vidím“ volala nadšeně Soprinka a nemohla se na svou hvězdu přes dakekohled-flétnu vynadívat. „Souhvězdí Ryby se nachází na nebeském rovníku, alespoň část z něj lze tedy pozorovat na jakémkoliv místě na Zemi“ pokračoval Basík. „Je to jedno z nejstarších souhvězdí, které bylo známé už v Mezopotámii. V dávných dobách se stala na Olympu pozoruhodná událost. Když Zeus a ostatní olympští bohové s Héraklovou pomocí dobyli vítězství nad giganty, jejich matka Gaia, bohyně Země, porodila ještě hrozivějšího netvora Tyfona. Gaia doufala, že netvor, kterého zplodila, se pomstí drzým bohům za příkoří spáchaná na gigantech. Když se příšera znenadání vztyčila ze země a vrhla na Olymp, bohy zachvátila hrůza. Dali se na útěk a vzali na sebe podobu nejrůznějších zvířat. Zeus se proměnil v berana. Héra se proměnila v krávu, Artemis v kočku, Ares ve vepře, Hermés v ptáka ibise. A bohyně lásky Afrodita, aby se zachránila před netvorem, stala se rybou a skryla se pod vodou. V rybku se proměnil i Afroditin syn, maličký Eros. A aby neztratil jeden druhého v prudkém proudu, svázali matka a syn své rybí ocasy stuhou. Jako připomínka této události zazářilo na obloze souhvězdí Ryb.“
„No, to je docela strašidelný příběh“ vydechla Soprinka, „ale dobře to dopadlo!“ Pak si vzala flétničku a zahrála své nové hvězdě svou osobní píseň na uvítanou. A celá rodinka jí doprovodila. Pak si společně záhrali a zazpívali několik koled. Nakonec se chytli společně za ruce a popřáli si krásné Vánoce. A tatínek Basík slavnostně dodal: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“
Ten večer usínala Soprinka s obrazem své hvězdy před očima a v duchu si tiše opakovala to tajuplné jméno Alrischa – rišá – ar-rišá…
Napsal Václav Bratrych