NovinkyRozhovory

MÁM ČASTO POCIT, ŽE SE SE ZOBCOVOU FLÉTNOU NEBUDU NUDIT AŽ DO DŮCHODU – rozhovor s Ilonou Veselovskou, hostem měsíce února.

Ilona Veselovská– absolventka hry na flétnu na Konzervatoři Teplice. Dále vystudovala zobcovou a barokní příčnou flétnu na Royal College of Music v Londýně ve třídě Ashley Solomona a její studium bylo oceněno stipendiem od nadací Constant & Kit Lambert a Heddy Simpson. Ve studiu barokní příčné flétny pak pokračovala na Royal Conservatorium v Den Haagu v Holandsku ve třídě Wilberta Hazelzeta. Jako pedagog působila na Hereward House School v Londýně a od roku 2008 vyučuje zobcovou flétnu na Konzervatoři Teplice. V letech 2009 – 2014 vyučovala tento obor také na Akademii staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně. Je členkou flétnového kvarteta iFlautisti, se kterým vystupuje na významných festivalech v České republice i v zahraničí. Dále pravidelně přednáší na seminářích o metodice hry na zobcovou flétnu a vede odborné semináře. Je zakladatelkou soutěžní přehlídky ve hře na zobcovou flétnu Teplické flautohry, kterou pořádá Konzervatoř Teplice.

Jak ses dostala k hudbě a zobcové flétně?
V naší rodině se poměrně hodně muzicírovalo. Například můj dědeček z maminčiny strany hrál na trubku. Vtipná byla historka, kterou vyprávěla moje babička. Děda byl docela svérázná osobnost, a tak když neměli v kapele místo hráče na trubku, nabídl, že se naučí hrát na bicí. A opravdu to dokázal, doma máme nějaké fotky, kde sedí za bicí soupravou a hraje v dechovce na taneční zábavě. Děda měl asi talent, protože hezky maloval, ale spíš pro radost. Pamatuji se, že s ním byla velká legrace, ale babička si to po tolika letech společného soužití nejspíš nemyslela 🙂. Děda byl schopen po návratu z výletu rozmontovat klidně celý motor auta, aby se (jak říkávala babička) podíval, proč to tak dobře jelo. Bohužel si často pamatuji, že když nás pak vzali na další výlet o týden později, většinou jsme zpět nedojeli nebo se minimálně opravovalo cestou.

Můj tatínek hraje na akordeon. I když říká, že už všechno zapomněl, stejně občas harmoniku vytáhne. Když například dorazí na nějakou oslavu kamarádi, všichni pak ‚loví’ texty známých písniček a je docela veselo. Hraje spíš pro zábavu, ale myslím, že je hodně skromný, v mládí hrál docela těžké skladby. Chodil do hudebky v Liberci a vyprávěl mi, jak v zimě hodil harmoniku na saně a jel na hodinu.

Myslím, že můj začátek s nástrojem nebyl úplně příkladný. Asi podobně, jako většinu z nás muzikantů, mě rodiče přihlásili v první třídě do ‚hudebky‘. Brala jsem to trochu za trest a hned vysvětlím proč. Chodila jsem na přípravku a doufala jsem, že mi Ježíšek nadělí k Vánocům klavír. Moc jsem na něj totiž chtěla hrát, protože se mi líbil. 
Bohužel, přišlo jedno z mých prvních větších zklamání, když jsem pod stromečkem našla zobcovou flétnu. Moje nadšení z nástroje bylo velmi malé a první cvičení ze školy L. Daniela, kde byly pouze dlouhé tóny několik lekcí, mě opravdu nenadchla. Takže jsem necvičila a výsledkem bylo, že to pan učitel dlouho nevydržel. Rodiče ale ze zobcové flétny neustoupili a našli jiného učitele. Ten první kapitoly z Daniela přeskočil a hned mi hodiny u něj přišly zábavnější. Navíc začala na zobcovou flétnu hrát i moje sestra, takže jsme hrály společně.

Moje sestra hrála také na příčnou flétnu, ale nebavilo jí to. Ona byla vždycky tak trochu rebelka a při cvičení na nástroj jí chyběla trpělivost. Možná nebude ráda, když zmíním, že dokonce jednou při cvičení nějaké etudy ohnula příčnou flétnu do tvaru luku – prý jí ‚jen položila‘ na postel 🙂. Nakonec se rozhodla pro malování a šla studovat na Umělecko-průmyslovou školu v Jablonci nad Nisou. Poté pokračovala ještě na vysoké škole v Ostravě. Tam začala vypomáhat v keramické dílně, což jí hodně bavilo a studium pak ukončila. Vysokou školu nakonec vystudovala v úplně jiném oboru.

Ze zobcové flétny na příčnou jsem přešla ještě v Základní umělecké škole, protože v té době bylo obvyklé brát zobcovou flétnu jako přípravný nástroj pro hru na jiné dechové nástroje. Příčná flétna se mi líbila a bavila mě. Pamatuji si, že jsme se dokonce dostali jednou v komorní hře až do celostátního kola soutěže MŠMT, které se konalo v Českých Budějovicích. Hrála jsem tenkrát s fagotistou Radkem Dostálem a ze soutěže jsem si přivezla jako cenu obrovský budík. Nevím, jestli tím pořadatelé něco zamýšleli 🙂. Měla jsem ho hodně dlouho a vyzváněl tak vydatně, že na něj dodnes vzpomínají spolubydlící, které se mnou později, během studia na konzervatoři, sdílely pokoj v domově mládeže. Dokonce bylo nutné dvakrát vyměnit sklo budíku, které nepřežilo naše ranní úleky a následné pády.

Během svých hudebních začátků jsem měla štěstí, protože jsem zároveň hrála v amatérském komorním orchestru, ve kterém byla skvělá parta lidí, stejně nadšených jako já. Bylo to těsně po revoluci a my jsme měli příležitosti podívat se do zahraničí. Vyjeli jsme např. do Francie, kde jsme nejen koncertovali, ale zároveň si užívali cestování po této zemi. Bylo to období občasného nepohodlí, ale také spousty skvělých zážitků. Náš dirigent byl poměrně sportovně založený a velmi dobře si pamatuji jeho oblíbené sprinty po Paříži 🙂. Asi jako všichni, kteří zažili cestování po revoluci, jsme neměli moc peněz a nemohli jsme si dovolit jít třeba do restaurace na oběd. Byli jsme klasičtí ‚řízkaři‘ z Čech. O to víc vzpomínám například na chuť bagety, brzy ráno čerstvě upečené a zakoupené v pekárně kousek od baziliky Sacré-Coeur.

STUDIUM
Co rozhodlo o tom, že jsi šla studovat hru na příčnou flétnu na konzervatoř a do Teplic?
Když jsem se pak měla rozhodnout, kam na střední školu, bylo to pro mě docela jednoduché. Možná jsem tím rozhodnutím úplně nenadchla paní učitelku v hudebce, která se malinko vyděsila a docela vtipně se mě zeptala, jestli to myslím vážně 🙂. Byla skvělá, protože mi vysvětlila, co obnáší ‚život muzikanta‘ a dnes si uvědomuji, jak byla prozíravá. Myslím, že tuto profesi musí dělat jen opravdoví nadšenci. Volba konzervatoře byla spíš praktická, protože moje paní učitelka na Konzervatoři v Teplicích vystudovala, takže jsem začala docházet na konzultace k její bývalé paní profesorce. To, že zde budu později působit, mě ani ve snu nenapadlo.

Jaký byl ten hlavní důvod, že jsi přešla z příčné flétny na zobcovou a barokní příčnou flétnu a odešla studovat do zahraničí? Co to pro tebe všechno znamenalo?
Po absolutoriu příčné flétny na konzervatoři jsem hrála na částečný úvazek v Severočeském divadle v Ústí nad Labem a zároveň jsem začala vyučovat na ZUŠ Taussigova v Praze. Tam jsem se přihlásila na První víkendovou školu hry na zobcovou flétnu Jana Kvapila a díky tomu jsem se také dozvěděla o kurzech Letní škola staré hudby v Prachaticích. Pak už to všechno šlo tak trochu samo. V Prachaticích jsem byla ve třídě Ashley Solomona. Tenkrát jsem měla tu drzost zahrát mu také na moderní příčnou flétnu. V té době jsem nevěděla, že na ten nástroj nemá zrovna nejlepší vzpomínky. Ashley to ale pojal pedagogicky a na chvíli mi půjčil na vyzkoušení svou barokní příčnou flétnu se slovy, že je to Mercedes mezi flétnami. No a bylo takříkajíc vymalováno 🙂. Když jsem se pak rozhodla odjet do Anglie, poprosila jsem ho o konzultaci. Ve snu by mě nenapadlo, že udělám přijímací zkoušky a budu studovat na Royal College of Music.

Život v Londýně byl velká zkušenost?
Na období života v Londýně moc hezky vzpomínám. Potkala jsem tam spoustu přátel a zajímavých lidí. Royal College of Music je veliká škola, která má dokonce vlastní knihovnu, muzeum historických nástrojů či divadlo. Během mého studia na této škole jsem měla možnost zahrát si např. v divadelním orchestru představení Monteverdiho opery Korunovace Poppey nebo v provedení velké orchestrální skladby Helmuta Lachenmanna, které zaznělo v živém vysílání na Radio BBC3. Dále jsem se zde také poprvé setkala s Waltrem van Hauwe či Danem Laurinem, kteří zde vedli masterclass.

Jednoduché to nebylo hlavně proto, že jsem musela kombinovat studium s prací. Abych to vše finančně zvládla, našla jsem si práci v malém obchodě. Zažívala jsem v té době hodně stresu, jelikož jsem z práce pospíchala rovnou cvičit, takže ani na jídlo nebylo moc času. Výsledkem bylo, že jsem si po roce v Londýně ‚uhnala’ zápal plic, což mě na téměř dva měsíce vyřadilo z provozu a musela jsem hodně přehodnotit situaci. Během tohoto léta jsem měla možnost jet hrát se souborem La Musica del Mondo na jeden zámek na Loiře. To bohužel kvůli mému zdravotnímu stavu nebylo možné. Další rok už byl trochu klidnější, protože jsem získala práci v Herreward House School, kde jsem učila zobcovou flétnu. Cestování jsem si v tom roce také užila, protože jsme se, s již zmíněným souborem, dostali do užšího výběru mezinárodní soutěže Osaka Chamber Music Competiton & Festa v japonské Ósace.

Promoce na Royal College of Music v Londýně

iFLAUTISTI
Během studia v Londýně jsi aktivně působila v několika komorních souborech, abys pak s Jitkou Konečnou založila nyní velmi úspěšné flétnové kvarteto iFlautisti. Představovaly jste si před deseti lety, čeho všeho chcete dosáhnout? A co tebe samotnou na hraní v iFlautistech baví?
Soubory La Musica del Mondo nebo Tre Fontane London, ve kterých jsem hrála během studií v Londýně, byly zaměřené především na starou hudbu. Bohužel se cesty členů těchto souborů časem rozešly. V iFlautisti se podařilo skloubit to, že přestože bydlíme každá jinde, máme zájem a chuť pokračovat společně. Znamená to hodně cestování, ale ve výsledku to pro nás není nepřekonatelná překážka. To, že se s kvartetem dostaneme tak daleko, jsem si ani v nejbujnější fantazii nepředstavovala. Myslím ale, že nás již v začátcích spojoval především zájem o soudobou hudbu a zároveň energie, kterou jsme všechny do hry dávaly. Možná, že ty nejlepší věci vznikají právě z toho, že nejsou plánované.

Hrát s iFlautisti je pro mě velmi inspirativní a přináší spoustu zážitků. Těší nás spolupráce s autory, ze které vzniká řada skladeb v našem repertoáru. Zároveň nás hodně baví organizovat semináře pro učitele. Často nás mile překvapí jejich ochota vrhat se do realizace našich leckdy divokých nápadů a cvičení. Momentálně je setkávání poněkud komplikované, ale přesto máme spoustu dalších plánů, na které se naši příznivci mohou těšit snad již brzy.

The London Recorder Quartet – i Flautisti

PEDAGOG
Jako pedagog jsi působila na ZUŠ Taussigova v Praze a později na Hereward House School v Londýně. Co si myslíš na základě obou zkušeností, že je pro učitele z hlediska motivace a zázemí ve škole důležité?
Myslím, že máme skvělý systém Základních uměleckých škol, který nám může celý svět závidět. Je těžké mluvit v obecné rovině, protože rozdíly ve vzdělání a technickém vybavení škol najdete u nás i v Anglii. Tam je výuka hry na hudební nástroj poměrně finančně nákladná a podle mé zkušenosti nesou rodiče náklady většinou v plné výši. Hereward House School patří mezi prestižní soukromé chlapecké školy, kde je výuka hry na hudební nástroje na velmi dobré úrovni. Aby tato úroveň mladých hudebníků byla dostatečně zajištěna, mohou vykonávat mezinárodně uznávané zkoušky v systému ABRSM (Associated Board of the Royal Schools of Music). Tato zkouška probíhá před nezávislou komisí a každý úspěšný absolvent získá osvědčení.

Základní umělecké školy v České republice jsou z mého pohledu poměrně dobře vybavené. Možná jen pořízení dražších nástrojů (např. klavíry či cembalo aj.) je pro ZUŠ velmi komplikované, což je velká škoda. V Anglii výuka zpravidla probíhá na klasických školách. Ty často organizují výuku nástrojů jako vedlejší zájmovou činnost a v případě, že škola nemá samostatné hudební oddělení, hodiny probíhají ve třídách pro běžnou výuku. Nástrojové vybavení je pak na jednotlivých školách rozdílné. Co považuji za opravdu jedinečné na našich Základních uměleckých školách, je komplexní systém vzdělávání, který poskytují. Děti mají díky tomu možnost výběru z mnoha uměleckých oborů od tance až po individuální výuku hudebních nástrojů.

Protože jsem měla možnost vyzkoušet vzdělávací systémy v různých zemích z pohledu pedagoga, oceňuji především stabilitu a svým způsobem i volnost, který náš systém umožňuje. Ze zkušeností z Anglie bych vyzdvihla spíše dílčí faktory, ve kterých z mého pohledu jejich systém vyniká. Velký důraz při výuce na anglických školách je kladen na improvizaci, podporu kreativity dětí a jejich motivaci. Nerada mluvím v obecné rovině, protože nastavení výuky je často na jednotlivých školách či učitelích.

Vyučuješ zobcovou flétnu na Konzervatoři v Teplicích, pět let jsi vedla tento obor také na Akademii staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně, působíš jako lektor na kurzech a seminářích. V čem spatřuješ specifika a výjimečnost hry na zobcovou flétnu?
Pro mě je zobcová flétna nástrojem mnoha možností, a to hned z několika úhlů pohledu. Když jsem začala tento nástroj studovat, doslova mi učaroval. Připadala jsem si trochu jako archeolog nad pokladem a přiznám se, že je stále co objevovat. Například repertoár, který z historického pohledu sahá do mnohem vzdálenějších období, než u jakéhokoli jiného dechového nástroje. Zajímavé jsou i historické flétny nebo moderní typy nástrojů, které se v současnosti těší velké popularitě. Velký prostor k realizaci nabízí i současný repertoár, který stále posouvá hranice technických možností hry. Je toho mnoho, co lze na tento nástroj zahrát, takže mám často pocit, že s trochou nadsázky se člověk nebude se zobcovou flétnou nudit až do důchodu 🙂. Zdá se mi, že mnoho lidí už přestává vnímat zobcovou flétnu, jako ‚přípravný’ mezistupeň pro dechové nástroje.

Návštěva Vídně 2020 – výlet studentů Konzervatoře Teplice na výstavě ve vídeňském muzeu Albertina a výstavě historických nástrojů ve vídeňském Konzerthausu.

Vnímáš stávající opadnutí zájmu žáků o tento obor na ZUŠkách, kde ho ještě před několika lety museli vyučovat i učitelé z jiných oborů?
Přiznám se, že nevnímám žádné opadnutí zájmu. Aspoň to tak nevidím, protože na soutěžní přehlídku Teplické flautohry, kterou již od roku 2010 pořádáme na Konzervatoři v Teplicích, jezdí každoročně spousta talentovaných mladých muzikantů. A to nás opravdu těší. Dále mám velkou radost ze všech učitelů, kteří se rozhodli pro studium zobcové flétny nebo se vzdělávají na různých kurzech. Podle mě to ukazuje, že o pochopení této problematiky je velký zájem. Myslím, že je to opravdu obdivuhodné, jak se učitelé Základních uměleckých škol ve svém volném čase, kterého leckdy není mnoho, dál vzdělávají. A výsledky zlepšení celkové úrovně pozorujeme na soutěžích i přijímacích zkouškách na konzervatoře. Některé výkony bývají opravdu mimořádné.

FLAUTOHRY
Jak vznikla myšlenka založit soutěžní přehlídku ve hře na zobcovou flétnu Teplické flautohry, která si získala skvělé renomé mezi širokou hudební veřejností?
K myšlence pořádání soutěžní přehlídky mě přivedla skvělá učitelka Martina Říhovská. Ona sama si na to prý vůbec nepamatuje, ale jednou jsme se bavily o soutěžích a o tom, jak jsou důležité pro motivaci dětí. Bohužel v soutěžích MŠMT děti často nepostoupí do dalších kol z důvodu kapacity nebo nemají možnost zažít pocit z ‚větších’ soutěží. Naštěstí na Konzervatoři v Teplicích máme k pořádání soutěží ideální podmínky a prostory. K dispozici je např. krásný sál, který zvuku zobcové flétny vyloženě svědčí, cembalo i dostatek učeben pro rozehrávání atd.

Jedním z hlavních cílůbyla snaha prostřednictvím této soutěžní přehlídky připomenout původní význam slova ‚hraní‘ a z toho důvodu jsme také zvolili název Teplické flautohry. Nejedná se tedy o soutěž, ale soutěžní přehlídku, kterou doplňují další akce, jako například zábavné workshopy či fotokoutek aj. Celkově jsme se od počátku snažili, aby děti zažívaly hlavně radost ze hry a jako bonus navíc získávají ocenění a odměny.

Teplické flautohry 2011 – s Jitkou Konečnou, Marií Vencourovou, Jakubem Kydlíčkem a Štěpánkou Skalickou

Co vás motivuje a vede k pořádání takovéto soutěžní akce?
Její organizace je sice velmi náročná, ale skvělá atmosféra, která soutěžní přehlídku provází, nám dodává energii a chuť do další práce. Motivaci čerpáme z ohlasů a reakcí většiny návštěvníků, pomáhá nám zpětná vazba od účastníků. To, že jsou Teplické flautohry pozitivně hodnocené, nás samozřejmě těší. Prozatím bylo minimum stížností a jsem ráda, že všichni výsledky berou víceméně sportovně. Jsme rádi, když na Teplické flautohry jezdí děti opakovaně a my pak vidíme, jak rostou, a to často nejen hudebně. Mám dojem, že se nám celkem daří stále realizovat tu původní myšlenku radosti ze hry. Podle mě se většina účastníků na své vystoupení těší a užívá si ho i přes trochu zdravé nervozity, která ke každému veřejnému vystoupení patří.

Jak velký tým lidí se podílí na její organizaci?
Realizační tým není nijak velký vzhledem k objemu práce, která s přípravou souvisí, ale je nesmírně důležitý. Řekla bych, že je to především fungování realizačního týmu, které má velkou zásluhu na úspěchu Teplických flautoher. Hlavně jsme parta lidí, kteří mají společný zájem, cíl a baví nás to. Již od začátku je součástí týmu naše skvělá výtvarnice Vendula Svobodová, bez které by Teplické flautohry nebyly takové, jaké jsou. Musím říct, že jsme s Vendou hodně naladěné na stejnou notu, ale co se týče nápadů, je ona opravdový gejzír. Každý návrh, se kterým přijdeme, ona posune do úplně jiné dimenze. Z výsledku jsou všichni členové organizačního týmu nadšení a nejraději by se vrátili do dětských let. Její rukou vznikají všechny plakáty, loga, návrhy plaket, her nebo dárků pro soutěžící a design fotokoutku. Pro účastníky je to neviditelný člen týmu, ale pro nás neskutečně důležitý. Venda je navíc ještě velmi vtipná a vždy pozitivně naladěná. Ten humor se promítá i v její práci. Jednou jsem se jí zeptala, proč má skřítek Flauťák na všech obrázcích černou barvu. Odpověděla mi, že žije uvnitř flétny, a proto tedy musí být neviditelný. Občas nás prý zazlobí a zakryje jinou dírku, než chceme. Takže je logické, že skřítek Flauťák může za naše chybné tóny 🙂.

Fototkoutek Teplických flautoher – s naší úžasnou výtvarnicí Vendulou Svobodovou

Ale zpět k organizaci. Díky podpoře vedení školy, které nám fandí, se podařilo zjednodušit systém přihlášek. Ten je celý online a tím se mimo jiné celkově velmi zrychlila a zjednodušila organizace. Celý tým nemůže fungovat bez mých kolegyň – Evy Zemanové, Marie Vencourové, Terezy Noskové a Štěpánky Skalické, které se skvěle starají o hladký průběh celé soutěžní přehlídky a dělají spoustu té neviditelné práce.

Organizační tým Teplických flautoher ve fotokoutku – s Terezou Noskovou, Soňou Kasalovou, Evou Zemanovou a Štěpánkou Skalickou

Po celou dobu desetiletého konání Teplických flautoher udržujete vysokou úroveň zúčastněných porotců, jak se vám to daří?
Musím říct, že máme opravdu štěstí. V porotě se vždy sešli lidé, kteří si rozuměli nejen profesně, ale hlavně po lidské stránce. S pomocí dávek kávy, čaje a různých dobrot se je snažíme udržet v dobré náladě 🙂. Pro porotu to je ale poměrně těžký úkol, protože těch výkonů, které vyslechnou, je opravdu hodně. Ze zkušenosti vím, že k tomu přistupují zodpovědně. Ti, kteří přijali v minulosti pozvání, byli opravdoví profesionálové. Zároveň se snažíme oslovit porotce, kteří mají zkušenosti s výukou i menších dětí. S trochou nadsázky se každý rok obáváme, aby nám někdo z porotců účast neodmítl, protože ten víkend je náročný. Naštěstí se to zatím nestalo a většina porotců se svou účastí ochotně souhlasí, což nás jako organizátory opravdu těší.

Asi nejčastěji se Teplických flautoher (hned po Flauťákovi) zúčastnila Jitka Konečná 🙂. Na jednu stranu jsme rádi, když se tým porotců občas změní, zároveň však potřebujeme určitou stabilitu. S Jitkou Konečnou se dobře známe celkem dlouhou dobu a vím, že umí skvěle komunikovat v týmu a zároveň je empatická. Kvůli zajištění nezávislosti poroty zveme zpravidla i nějakého člena ze zahraničí. Účast v porotě v minulosti přijali např. Katarzyna Czubek, Doris Kitzmantel, Yu-Ching Chao, Monika Devátá, Jakub Kydlíček, Renata Smetková, Anna Mikolajková, Marek Špelina a řada dalších.

Teplické flautohry se skvělou porotkyní Jitkou Konečnou

Důležitou a zábavnou součástí Flautoher jsou doplňkové aktivity, jak jsou koncipovány a kdo je vede?
Doplňkových aktivit je během Teplických flautoher hned několik. Od prvního ročníku organizujeme tzv. zábavné workshopy. Nejprve je připravovali studenti, ale zjistili jsme, že nejlépe funguje model, kdy workshopy připraví zkušený pedagog, kterému naši studenti pomáhají. Takže je již několik let vede Soňa Kasalová, která má velké zkušenosti z pedagogické praxe. Navíc umí výuku připravit hravou formou, která děti zaujme. Soňa přišla s myšlenkou, že by bylo dobré, aby se účastníci přehlídky během workshopu odreagovali a zkusili si nenásilnou formou různé rytmické hry, kreativní cvičení a další zábavné aktivity. Workshop je dobrovolný, trvá zhruba hodinu a účastníci mají na výběr z více časových variant. Naši studenti pak lektorce pomáhají a díky tomu získávají praxi.

Dále mají návštěvníci možnost během soutěžní přehlídky využít fotokoutek, který připravuje již zmíněná výtvarnice Vendula Svobodová. Ten je většinou laděný podle tématu daného ročníku. Fotky si pak účastníci mohou zdarma stáhnout. Během desátého ročníku v dubnu 2019 byla pro všechny návštěvníky Teplických flautoher připravena výstava všeho, co se v průběhu uplynulých ročníků událo.

Soutěžní přehlídka se již několik let konala pod záštitou primátora města Teplic Jaroslava Kubery a koná se i pod záštitou současného primátora Hynka Hanzy, co to pro vás znamená?
Bývalý pan primátor statutárního města Teplice a předseda senátu Jaroslav Kubera nás již v počátcích podpořil a převzal záštitu nad celou soutěžní přehlídkou. Současný primátor města a senátor Hynek Hanza na tuto tradici navázal a navíc s námi společně oslavil desátý ročník. Tato podpora je pro nás zásadní a jsme rádi, že funguje dlouhodobě. Díky finanční dotaci pořizujeme zpravidla dárky pro soutěžící. V minulosti porota několikrát udělila zvláštní ocenění mimořádně talentovaným dětem. Ty získaly např. kvalitní dřevěné zobcové flétny, stojany či pouzdra na noty a řadu dalších zajímavých cen. Samozřejmě jsme také vděční za veškeré sponzorské dary a podpory našich partnerů, včetně Flétničkových, si opravdu vážíme.

Teplické flautohry 2019 – přípitek primátora města Teplice Hynka Hanzy s porotci a organizačním týmem k desátému ročníku přehlídky

Mohou se všichni zájemci o Flautohry těšit na letošní 11. ročník?
Doufám, že se nám podaří uskutečnit letošní ročník Teplických flautoher, které by se měly konat v termínu od 23. – 25. dubna. Všechny, kteří váhají s přihlášením bych chtěla ujistit, že uděláme maximum proto, aby přehlídka v dubnu proběhla. Dlouho jsme zvažovali pro a proti, ale myslíme si, že všichni, ať učitelé nebo žáci, potřebujeme nějaké světlo před sebou, které nás motivuje do další práce. My organizátoři se pokusíme udělat maximum proto, aby se celá akce podařila. Předpokládáme ale, že se během konání nevyhneme nějakým protiepidemickým opatřením. Věřím, že naši snahu příznivci Teplických flautoher ocení a přijedou.

Teplické flautohry 2019 – účastníci přehlídky si společně zahráli při společném provedení skladby Piráti z Karibiku na koncertě k desátému výročí

BUDOUCNOST
Jaké máš plány do budoucna?
Mezi plánovanými akcemi, které bych chtěla zmínit, je řada skvělých projektů s iFlautisti, např. další CD, workshopy, kurzy a možná jednou i koncerty. Dále doufám v realizaci akcí, které jsme pro naše studenty na Konzervatoři v Teplicích plánovali ještě před touto krizí. Bohužel se nám zatím nepodařilo zorganizovat např. masterclass Ashley Solomona, Katarzyny Czubek či Yu-Ching Chao. Musím říct, že si v současné době celkem užívám všechny možnosti, které tato online situace přináší, nicméně pevně věřím, že navzdory oblíbenosti moderních technologií zůstaneme příznivci osobního setkávání a kontaktů. Přeji si, abychom se brzy vrátili k normálu a opět si užívali koncerty, živé vystupování či momentálně prakticky znemožněné cestování.

Jak se ti líbí nápad a příběhy rodiny Flétničkových?
Myšlenka rodiny Flétničkových je skvělá a líbí se i u nás doma mému pětiletému synovi. Sice poněkud převládá zájem o auta, ale písničky z Flétničkových má rád. Je to moc hezký hudební projekt, který skvěle funguje u předškolních dětí. Teď trochu netrpělivě čekáme na třetí díl Velké noční dobrodružství!🙂 A držím pěsti, ať pokračuje stejně úspěšně jako dosud!!

Děkujeme za rozhovor a držíme palce letošnímu ročníku Flautoher!

Rozhovor připravil Václav Bratrych

Videotéka https://fletnickovi.cz/videoteka-ilony-veselovske/
Bonusy https://fletnickovi.cz/bonusova-videa-ilony-veselovske/
Webotéka https://fletnickovi.cz/weboteka-ilony-veselovske/