Ralf Ehlert patří mezi přední evropské výrobce zobcových fléten. Vyučil se u firmy Moeck jako stavitel dřevěných dechových nástrojů, řadu let zde pracoval na vedoucí pozici jako vývojář a kontrolor kvality nástrojů. V roce 1992 složil mistrovskovou zkoušku stavitele nástrojů. Současně se vedle zaměstnání u Moecka věnoval nástrojařské práci ve vlastní dílně, kde po odchodu z fy Moeck nadále pokračuje ve své stavitelské činnosti.
Jak jste se dostal k hudbě a zobcové flétně?
Naprosto typicky. V mém dětství a mládí jsem měl výuku zobcové flétny ve škole a také soukromě. Ovšem radost mi to dělalo jen pár let, a tak jsem přešel ke kytaře a velmi brzy jsem hrál v kapele na elektrickou kytaru. Moje skutečné přání bylo stát se stavitelem kytar. V Německu ale pracují téměř všichni stavitelé kytar na jihu (především v Bavorsku). Moji rodiče ale byli tehdy toho názoru, že bych měl zůstat raději v jejich blízkosti, jelikož jsem byl tak trochu „divoký“ a „nevyzrálý“…. ☺
Jak jste se tedy stal výrobcem zobcových fléten?
Stát se nástrojařem bylo tehdy velmi těžké. Bylo velice (!!!) mnoho uchazečů. Z dnešního pohledu až neuvěřitelné. Zkoušel jsem to u houslařů, u výrobců klavírů, dokonce u stavitelů varhan. Moje vysvědčení ze školy byla ale spíše horší, takže většina mých žádostí o přijetí byla odmítnuta. Vlastně to byla spíš taková nouze, která mě donutila napsat i do firmy Moeck. Zde jsem dostal kladnou odpověď a mohl jsem tuto práci vyzkoušet. Má vysvědčení ze školy tu naštěstí nehrála žádnou roli.
Jaká byla Vaše profesní dráha u fy Moeck?
Pokud bych měl být upřímný, dlouhou dobu to nevypadalo na nějakou velkou kariéru. Má láska patřila rockové hudbě, ne tedy „Ba -rock“ – nutno zdůraznit- (německy se baroko píše Barock….poznámka překl.). Historicky poučená interpretace ani historické nástroje mne moc nezajímaly. Ani to tehdy nevypadalo, že bych byl vyloženě talentovaný….a často jsem si také říkal, zda bych se neměl jít učit ještě něco jiného. Avšak to se vše náhle změnilo v jednom jediném dni: Martin Praetorius (kdysi vedoucí oddělení ladění u fy Moeck) mi ukázal první „skutečně historickou kopii“ altové flétny podle Steenbergena od Guido Klemische ( byla to kopie nástroje z „Frans Brüggen Collection“). Těžko to mohu přesně vysvětlit, byl jsem náhle nadšený a fascinovaný. Můj pohled na zobcovou flétnu se změnil v základech a zrodil se (vlastně přes noc) plamenný zájem. Společně s Gaby Grünewald a Peter Tune (spolupracovníci z Fy Moeck, se kterými jsem se přátelil) jsem začal objíždět výstavy a muzea a nemohl jsem se nasytit pohledem na takovou rozmanitost skvělých nástrojů.
Jaké parametry hrají roli při výběru historického nástroje jako vzoru pro masovou tovární výrobu nebo individuální mistrovské kopie?
Rozhodnutí, zda je nástroj vhodný jako předloha pro kopii, může mít různé důvody. Dokonce se může stát, že jako předloha je vybrán nástroj očividně „ průměrný“. Zde mohu asi hovořit za všechny (tedy i velké firmy). Důvody bývají různé – dobré ladění a ozev nástroje, ale může zlákat i jeho optická krása. (např. Dupuis – má velmi zvláštní tvar a zdobení, nebo také Hotteterre). Dobře fungující a ladící flétna může být ale ve výsledku zvukově nudná nebo může produkovat na určitých tónech tzv. „vlky“ (pazvuky – pozn.). V tu chvíli se musíte rozhodnout, zda chcete některé věci změnit. Existují fantasticky funkční originální nástroje, ale ve své podstatě již nezní dobře. Úkolem stavitele zobcové flétny je pak přesto všechno rozpoznat možnosti tohoto nástroje.
Je při výrobě nového nástroje nutné počítat i s prvkem jakési nevypočitatelné náhody? Není výroba flétny trochu jakousi „alchymií“ a dobrodružstvím?
Stavitelé zobcových fléten nepracují s velkým množstvím matematiky. To by totiž vedlo k dost zvláštním výsledkům. Matematické postupy – jako např. od Böhma, nemohou zobrazit, kde leží prsty – nebo jak velké ruce má člověk. Taková teoretická (tedy přesně vypočtená) flétna by byla o hodně delší a fungovala by pouze s využitím klapek. Tím by se ale vytratil ten nádherný barokní zvuk, který je vázán právě na vrtání. Alchymie to není, ani žádná kouzla. Dobrodružství naprosto jistě. Velmi napínavé a nikdy nenudí.
Vy sám vyrábíte mistrovské kopie historických fléten, jaké to jsou modely? Co vás na starých flétnách fascinuje?
Stejně jak to známe např. z houslového světa (Amati, Stainer, Stradivari), žili ve starých časech zvláště nadaní nástrojaři (stavitelé dechových nástrojů- pozn.překl.). Nejznámějšími z nich, kteří hrají velkou roli i u mých kolegů, jsou Denner, Rippert, Rottenburgh, Bressan, Steenbergen a Stanesby. Samozřejmě se tu a tam objevily i jednotlivé nástroje méně známých stavitelů, které měly taktéž velkou uměleckou hodnotu. Ale ta jména, co zde zazněla, se pojí s opravdu špičkovými nástroji. A dají se často poznat i podle vrtání a tvaru – na tehdejší dobu jsou si z velké části až překvapivě podobné.
Je až těžko uvěřitelné, že do dnešní doby neexistuje jediná barokní flétna, která by byla vyrobena LÉPE než její originál v 18. století. A je jedno, kdo ji za posledních cca. 70 let vyrobil. Stále jsou to více či méně kopie, které jsou adaptovány na moderní ladění. My můžeme pouze cítit obrovský respekt před starými mistry. Tehdy to byl prakticky nový „vynález“…. stavěno bez předlohy, bez eletrické energie nebo světla a relevantních výrobních strojů. To pak musíte umět stavět mnohem lépe (je tím míněna zobcová flétna barokního typu – tedy ze 3 dílů, změněná vnitřní mensura, menší dírky, větší rozsah nástroje… Ralf tím myslí, že tehdy neměli nástrojaři co kopírovat, byl to nový typ nástroje-pozn.překl.).
Jak probíhá výroba flétny, kolik času zabere kompletní dokončení nástroje?
To je otázka, která asi musí vždy padnout. Jak dlouho to vlastně trvá? Kolik času potřebuji na výrobu jednoho nástroje ☺? Pravda je taková, že nemám vlastně ani ponětí. Stavím vždy menší série. Tedy žádné jednotlivé nástroje. Začíná to tím, že dřevo musí desetiletí schnout – a to je opravdu velmi důležité. Své dřevo skladuji zhruba 25-35 let. To má velký vliv na stabilitu pozdějšího nástroje. Hrubé díly mám již naskladněné, pak je vyvrtám do hladkého oblého tvaru. V této podobě je potom dále skladuji. V krátkosti se dá říci, že poté přijdou tyto kroky:
V krátkosti se dá říci, že poté přijdou tyto kroky:
- převrtání/ opracování
- opracování do hladka
- skladování (několik měsíců)
- vnitřní vrtání (tzv. Räumung – úklid, vyčištění)
- opracování vnějšího tvaru
- skladování
- konečné opracování (vnější tvar je hotový)
- broušení
- opracování vnitřní části
- jednotlivé díly jsou několik týdnů v olejové lázni (lněný olej)
- vysoušení
- úprava povrchu – eventuelně barvení
- povrch je po uschnutí nalakován přírodním lakem nebo navoskován
- schnutí
- vnitřní vrtání se uhladí a vyleští
- na hlavici se vyhobluje vzduchový kanál
- vyvrtají se tónové otvory
- vyřízne se labium
- vyrobí se blok (duše)
Tato práce předchází tomu nejdůležitějšímu:
- Intonace nástroje. Tvoří se zvuk díky opracování všech rozhodujících elementů jako je blok (duše), vzduchový kanál, labium a tónové otvory
Tento poslední krok může trvat velmi dlouho, a je to také to, co je vlastně na stavbě zobcové flétny to napínavé. V této fázi mohu splnit přímo osobní přání jednotlivých klientů (např.nástroj hodně otevřít – tedy zvukově zesílit, nebo naopak udělat větší odpor – nástroj není tak silný, ale dá se zvukem víc pracovat. Nástroj lze i zvýšit na 416-17Hz (441-42)-pozn.překl).
Ovšem zde se může přihodit i to, že celá moje práce skončí v kamnech, jelikož např. zvuk se netvoří tak, jak bych si přál. Po více jak 40-ti letech v tomto oboru se mi to stane zřídka, ale stane se…
Jak velký je poměr ruční a strojové práce například u rozšířeného modelu Moeck Rottenburgh? A jsou dnešní počítačové technologie pro výrobu už nezbytné?
Ono je opravdu bezpodmínečně nutné pracovat s CNC technikou, počítačem řízenými frézami a soustruhy. Velké firmy tak pracují již minimálně 25 let. Vysoká preciznost je rozhodující v tom, že dnes jen zřídka narazíte na trhu na špatný nástroj. Pokud bychom se těmto vymoženostem vyhýbali, znamenalo by to ztrátu kvality. Tato kvalita je ale nutná pro to, aby nástroje obstály na trhu.
Z toho ovšem plyne, jak lehce pochopíte, rozdíl v cenách mezi ručně vyráběnými nástroji a sériovou tovární výrobou. My (nástrojaři – pozn.překl.) pracujeme ručně.
Co vás vedlo k vyvinutí vašeho modelu moderní flétny Ehlert? Jakou roli při tom hraje vaše spolupráce s profesionálními hráči?
Tento příběh je velmi napínavý, ale není zrovna krátký: moderní zobcové flétny nejsou vlastně vynálezem 90′ let, kdy bylo o tomto tématu vážně debatováno mezi Nikem Tarasovem, Peterem Thalheimerem a Martenem Helderem. Tyto tendence existovaly již v době baroka a také kolem roku 1930. Moderní flétna nebo také tzv. harmonickáflétna je nástroj delší a má jiné vnitřní vrtání než flétna barokní. Ten rozdíl je diametrální. Je také třeba na nožku přidělat dvojklapku. Tato flétna je hlasitější a má celkově více síly než flétna barokní.
- Příklady z baroka zná každý. Zde bychom měli jmenovat především tenorové flétny s klapkou. Bressan, Hotteterre, Stanesby, dokonce Rottenburgh. Taktéž různé basové flétny od Dennera, jejichž rozsah přesahoval 2 oktávy. Všechno to byly nástroje s velkou mensurou, jelikož staří mistři pochopili, že klapka může změnit možnosti vnitřního vrtání.
Záměry nebo myšlenky z let 1920-1960 mohly být vesměs dost podobné. Ne vždy je zde rozpoznatelný jasný záměr. Ale i tak znám různé nástroje, které skvěle fungovaly a byly na vysoké úrovni.
Nemohu popřít, že bych zprvu vůbec nerozumněl, proč se o tom najednou tolik diskutuje, a také jsem sám vyslechl různé koncerty s Tarasovými nástroji od Heldera a Mollenhauera. Často se mluvilo o velkém rozsahu nástroje a o (konečně znovu) perfektnímu ozvu tónu Fis3 bez použití kolene. To na mne udělalo skutečně velký dojem.
Co mi trochu chybělo, byl krásný zvuk, který bych si přál. Po jednom koncertě Michaeli Petri jsme seděli společně s mnoha lidmi u jednoho stolu. Byl zde také Dr. Hermann Moeck a celé vedení firmy. Taktéž Michaela Petri a také já osobně.
A odtud vzešel i nadcházející impulz: tvrdil jsem jednoduše, že dokážu takový koncept propojit s krásným zvukem. To bylo trochu naivní…. protože to se později ukázalo jako velmi komplikované. Potřeboval jsem k tomu roky, abych model Ehlert zhotovil a stálo mne to děsně nervů. Fakticky jsem nejprve vycházel ze struktury vrtání modelu tenorové flétny od Bressana (Muzeum Brunschweig). Myšlenka to byla dobrá, ale hezkého zvuku se bohužel nedalo dosáhnout. Nakonec jsem s tím strávil docela hodně času ve své vlastní dílně a můj Bressan v ladění 415 Hz je základem pro dnešní Moeck- Ehlert Alto. Byl jsem opravdu šťasten, když to konečně fungovalo – stabilní hluboká poloha a krásný zvuk. V té době jsem spolupracoval s Michaelou Petri, Mauricem Stegerem a Peterem Thalhaimerem a naslouchal jejich komentářům k mým prototypům tohoto nástroje. Většinou jsme se setkávali v Německu někde v hotelu, kde jsem je zastihl během jejich koncertních turné.
V dnešní době je řada vynikajících výrobců zobcových fléten, předáváte si mezi sebou své zkušenosti? Je stále co objevovat?
Zde mohu mluvit jen za sebe. Jasně – známe se mezi sebou dobře a jsme všichni dlouho v oboru. Často docházelo k hovorům v rámci oboru a já sám jsem vedl opravdová interview se starými mistry. Jen interview s Friedrichem von Huene trvalo v kuse 3 hodiny a bylo napínavější než krimi. Též Guido Klemmisch ví velmi mnoho o historických souvislostech. Také jsme často diskutovali s kolegy na různých výstavách. S některými přáteli jako např. Stephan Blezinger a Micha Silkenat diskutujeme o tématech okolo zobcové flétny ještě dnes. Velmi dobře si rozumíme a máme stejná témata a také obtíže. Vlastně je to velmi odlehčující o těchto věcech mluvit. Čověk rychle pochopí, že často řešíme nebo jsme řešili stejné problémy.
Učíte v rámci workshopů, kdo se jich účastní a co je např.jejich náplní? O jaká témata je mezi účastníky největší zájem?
Vlastně již dlouho nevedu žádné workshopy. Stalo se, že jsem měl přednášky na univerzitách (Výmar, Hamburk, Brémy, Curych, Basilej, Berlín…atd.). V Curychu jsem dokonce několik dní vyučoval celou třídu zobcových fléten.
Ale již jsem zde uvedl, jak vypadaly mé školní roky a sám jsem nikdy nestudoval. Přišlo mi tedy vždy tak trochu divné, abych vyučoval studenty. V Brémách jsem stál dokonce před 100 dětmi….
Byl jsem potom úplně zbrocený potem. Tohle mi prostě nejde a také se u toho necítím příliš dobře.
Jak to je v současnosti s dostupností dřeva pro výrobu fléten? Jaké dřevo upřednostňujete, je rozdíl v kvalitě dřeva nebo odkud dřevo pochází? Jak dlouho musí schnout?
Rozdíly v kvalitě dřeva jsou veliké. Zhruba 20% mých zásob skončí v krbu. Já používám téměř bezvýhradně evropský zimostráz a občas i grenadil nebo starý indický eben. Zimostráz má velké nároky na uskladnění. Nesmí schnout příliš rychle, protože se jinak hodně zdeformuje (zkřiví se nebo praskne). Jiná dřeva, která se využívají často ve velkých firmách, mají také své problémy. Je to dáno pravděpodobně tím, že velké staré stromy jsou již mezitím skoro všechny vykáceny a mladší stromy nejsou starší než 20-30 let. Jde tu nejspíš o „rychlé peníze“ – prvotřídní staré dřevo se už téměř nedá sehnat. To platí mimo jiné např. pro hrušku, javor a další tuzemská dřeva. Kromě toho je nyní dřevo všude drahé.
Moje zásoby jsou velmi staré, nejsem tím tedy zasažen. Nové dřevo již nepotřebuji.
Vidíte do budoucna možnosti náhrady dřeva umělými sofistikovanými materiály, které bymohly jeho zvukové vlastnosti napodobit? Objevují se takové pokusy? ‚
Takové pokusy tu byly vždy. Dokonce tzv. „Kunstholz“ – tedy umělé dřevo, nevedlo to ale nikdy k velkému zájmu, ačkoliv zvuk byl do určité míry docela dobrý. Toto umělé dřevo bylo však ještě dražší než skutečné dřevo.
Co se děje ale celosvětově známe všichni: existuje neskutečná hromada plastových fléten… Sice vydrží věčnost, ale mě jako stavitele fléten nikdy zvlášť nenadchly.
S 3D-tiskem se objevily i nástroje, které vychází z digitalizovaných zobcových fléten. Co se bude dál v této oblasti dít, nedokážu odhadnout. Dnes se dá vytisknout snad vše od tabulky čokolády až po celý dům. Technicky je to možné, zda se to prosadí i v naší branži? Těžko říct.
Každopádně: Kdo nerozumí zobcové flétně, ten ji také nemůže vytisknout.
Na vašich flétnách používáte mamutí slonovinu, což mě hodně překvapilo. Kde se tento materiál vzal?
Přitom vzniká velké množství prasklin!! Tím je to velmi choulostivé a perfektní materiál je velice drahý. Já už jsem s tím skončil, protože takový perfektní materiál již není téměř k dostání. Údajně ho odchází velké množství do Číny, kde má opracování slonoviny ohromnou tradici.
Máte nějakou radu pro mladé hráče, jak pečovat o své nástroje a jak postupovat při výběru nového?
Vybrat si nový nástroj je jistojistě těžké. Mělo by se dát pozor na to, aby nástroj dobře fungoval a perfektně ladil. Hodně často jsou nové nástroje ještě velmi choulostivé a během několika málo minut se zahltí. To většinou během prvních týdnů zmizí – ale dokáže to člověka zmást. Reálně bych doporučil vyzkoušet novou flétnu jen krátce, aby se zabránilo tomuto problému. Srovnání s dalšími nástroji (též jen krátce vyzkoušet) zjednoduší vaše rozhodování. Rychlé výměny mezi nástroji jsou smysluplné, abyste nezapomněli na zvuk jednotlivých fléten. Náš sluch a tím i náš mozek se lehce zmýlí.Proto vždy radím svým zákazníkům: Hra na tento nástroj vám musí přinášet potěšení.
Rozhovor připravily Hana Šťastná a Julie Braná, překlad J.Braná