Na Štědrý den ráno celá rodinka Flétničkových s chutí ukrajovala vánočku a popíjela spokojeně horké kakao, jen Soprinka brebentila a byla prostě nadšená. Když se jí maminka Altinka zeptala, co to do ní dnes vjelo, zahulákala jí v odpověď, že je přece skvělé, že dnes z hor přijedou kamarádi medvědi Tubíček a Fagůtek. Taťka Basík hned překvapeně mrknul na Altinku, která pokrčila rameny a pak se Soprinky zeptal, kde to jako vzala, že on nic takového neví. Soprinka si sebevědomě zaťukala na čelo, a řekla že to maminka a nikdo ani nemůže vědět, že se jí to přece zdálo.
Na to se Basík pobaveně usmál a pravil, že jemu se zase zdálo, jak dnešní den hrajou všichni čtyři divadelní představení. A pak dodal, že nic takového dnes přece ale nemají v plánu a na Soprinku mrknul. Tím Soprinku trochu zmrazil. Toho využil Tenůrek a vyprávěl svůj sen, ve kterém jedou se Soprinkou v neckách po zasněžené stráni a že to bylo v Jeruzalémě. A aby dokázal, že si nevymýšlí, všem hned pověděl jak se v jidiš řekne Pojedeme ještě jednou – „Mir veln geyn nokh eyn mol“ a dokázal to na papír hned i napsat: „מיר וועלן גיין נאָך איין מאָל”. A pak dodal, že do Jeruzaléma, to už ale asi dnes nestihneme. Načež se Soprinka trochu zachmuřila. Nakonec, s trochu omluvným pohledem k Soprince vyprávěla Altinka, že ona ve svém překrásném snu porodila chlapečka Ježíška. Na to nastalo v kuchyňce ticho a všichni nad tím zázračným snem tiše rozjímali.
Konec rozjímání učinila Soprinka, která opět sebevědomě zvolala, že ona si je jistá, a že teda uvidíme. A ve stejnou chvíli zazvonil zvonek u vchodu do domu. Tenůrek, který se ke dveřím rozběhl jako první volal od dveří: „To je pan starosta a že prý herci z Prahy, kteří dnes měli hrát o zrození Ježíška v hospodě divadelní představení, na které se všichni těší už nějaký čas, zamrzli někde cestou a byl by rád, jestli bychom něco podobného nesehráli my.“ Na to si Soprinka vesele tleskla do dlaní a nadšeně odtančila do pokojíčku, Basík si začal čistit brýle a přemýšlel co tak rychle dají dohromady a maminka si nevědomky pohladila břicho.
Odpoledne před představením to v hospodském sále bzučelo jako v úle. Všechny děti z vesnice pobíhaly halasně a ve velikém očekávání po místnosti. Ochutnávaly různé druhy vánočního cukroví, které maminky krásně vložily na talíře a připravily na ubrusem přikryté dva stoly. A otcové rozjímali nad čajem s rumem o stavu zasněžených silnic a uvíznuvších herců. Když zazvonilo potřetí, a všichni se usadili na svá místa a roztáhla se opona, potleskem uvítali Flétničkovy v dobovém vánočním oblečení.
Flétničkovi jedno vánoční představení s písněmi pro děti už kdysi hráli, a tak se jim v průběhu dopoledne podařilo oprášit texty, písně a kostýmy poměrně snadno. Všechno tedy pěkně šlapalo. Diváci byly spokojeni, rodinka si na podiu více a více hry užívala, když tu přišla scéna ve které Basík, coby Josef a vypravěč zároveň, mluví o příchodů tří králů. Najednou se rozrazily dveře do sálu a s velkým pozdvižením mezi diváky projíždělo červené autíčko s dvěma obřími, zpívajícími medvědy oblečenými za krále Baltazara a Melichara. Dojeli pod podium, slavnostně vystoupili z autíčka a vystoupali na podium, aby se hluboce poklonili divákům a pak Soprince – Ježíškovi, sedící v neckách – jesličkách a přinesli mu-jí, královské dary a poselství. Pak vytáhli své nástroje, tubu a fagot a spolu s Flétničkovými zahráli a zazpívali závěrečnou píseň. To Tenůrka tak rozjařilo, že se neudržel a radostí skočil k Soprince do jesliček. Ty tu váhu ale dlouho neudrželi a tak ty jesličko-necky sjely z dřevěných koz a podia dolů mezi diváky!
Když se pak večer u štědrovečení večeře ptal Basík medvědů, jak to mohli vědět, že dnes budou hrát Flétničkovi představení a přijeli v pravý čas. Odpověděli, že se jim to dnes večer oboum přece zdálo!