Hudba se dle mého názoru má poslouchat ušima, tedy s dovolením místo obvyklé videotéky „pouze“ zvuk. Z tisíců skvělých snímků těžko vybrat určité množství „nejlepších“, ale rád bych Vám přiblížil několik alb, která pro mě byla v různých obdobích života zásadní. Řazení není dle oblíbenosti, víceméně chronologicky kopíruje můj první kontakt s tou kterou nahrávkou. Pro jistotu – jedná se o snímky, k nimž mám silný vztah, což nemusí nutně znamenat, že je ze současného pohledu považuji za nejkvalitnější.
7. Palladian Ensemble : An Excess Of Pleasure (1993)
K Anglii mě váže silné pouto – v Londýně jsem strávil klíčové studijní měsíce, možná jsem tam žil i v některém ze svých minulých životů, takže pojetí mnohých britských souborů je mi blízké. Další debutové album výborného ansámblu mých vrstevníků, v té době dokonce se stejnou houslistkou Rachel Podger. Hra Pamely Thorby pro mě znamená maximální eleganci a přirozenost, její flétna na starších nahrávkách zní úplně samozřejmě a intuitivně, určitě měla krátce po narození v pusince místo dudlíku zobcovku. Mimochodem, před několika lety pověsila flétnu na hřebík a věnuje se naplno keramice.
https://music.youtube.com/playlist?list=OLAK5uy_klzhwLV1EsUEV94-KG-K399FmHaS1hEt4
Na Spotify:
bonus
New London Consort, Philip Pickett : Trionfi! A Florentine Festival (1994)
První minuta této nahrávky, kde hraje Pamela na gemshornu, představuje hráčku dle mého naprosto dokonale – zdánlivě prosté, veskrze přirozené a pro mě totálně okouzlující.
Anonymous: Saltarello Zorzi – Saltarello Torza
8. La Fontegara Amsterdam : Common Grounds (1995)
Tento program hrál soubor v době, kdy jsem se seznámil s Peterem Holtslagem, absolvoval u něj tříměsíční stáž v Londýně i docela dost dalších hodin na nejrůznějších kursech nebo třeba i jeho hamburském bytě. Pamatuji si, jak jsme se spoluhráči z flétnového kvarteta jeli na koncert v kostelíku někde uprostřed Německa, asi šest hodin tam a po koncertě zase zpět, ale stálo to za to – jeden z mých formativních posluchačských zážitků. Po návratu z Londýna se mi podařilo iniciovat vystoupení na Pražském jaru, pro zajímavost dobová recenze.
LFA představuje z mého pohledu opačný přístup ke consortovému hraní než např. Amsterdam Loeki Stardust Quartet (viz níže). Cítím z projevu, že jde o tři špičkové sólové hráče (kromě Petera byli členy Han Tol a Saskia Coolen), kteří dokáží dohromady stvořit extrémně živý organismus. Z nahrávky (a na koncertech to bylo ještě patrnější) je slyšet fantastická komunikace a místy velký risk, který dodává projevu šťávu. Mimochodem, nahrávka obsahuje i několik vlastních aranží, které se staly součástí repertoáru studentských i jiných flétnových trii – chtěl bych zmínit zejména úvodní Estampii – nádherný fake napodobující středověký tanec.
bonus
La Fontegara Amsterdam : J.B. De Boismortier Recorder Sonatas (1989)
Můj nejoblíbenější track z prvního vydaného CD souboru – Sonata in C Major (A Major) , Op. 7, No. 3: I. Gravement.
9. Handel : The Complete Wind Sonatas, Frans Brüggen ad. (1974)
CD1 https://youtu.be/ngDo8qr1J94
CD2 https://youtu.be/5Xus9DizOzA
Představovat Franse Brüggena čtenářům Flétničkových by bylo nošením dříví do lesa. Proč se v diskotéce objevuje až tak vzadu? Ne, že bych dříve neposlouchal jeho desky – všem doporučuji podrobné studium, pokud možno i s informacemi, kdy ten který snímek vznikl a jaké nástroje na něm používá – jako nejlepší úvod poslouží kolekce Frans Brüggen Edition, kterou přibližuje například tento dávný článek.
Se soubornou nahrávkou Händelových sonát pro dechové nástroje, která podle mě nejzřetelněji vystihuje podstatu Brüggenovy flétnové osobnosti, jsem se však potkal relativně pozdě. Na tomto hráči mě nepřestává fascinovat jeho oddanost hudbě – necítím v hraní žádný kalkul, podbízivost, jde po podstatě tak, jak ji vnímá jeho geniální muzikantská duše.
Nejnázornější je pro mě snímek Sonáty B dur, kde kromě flétnisty hraje pouze legendární cellista Anner Bylsma. Z nahrávky dýchá velká svoboda při použití zdánlivě prostých prostředků, ale nejdůležitější je pro mě zvuk, zde jde o originální altku Stanesby z přelomu 17. a 18. století
https://youtu.be/UEudyiOnZDA
Pozor, na webu většinou vyskočí o více než deset let starší snímky Händelových sonát, srovnání obou nahrávek názorně ukazuje, jakou cestu Brüggen ušel v 60. letech minulého století.
Franse Brüggena jsem bohužel nikdy neslyšel hrát na zobcovku naživo. Ale během studií v Londýně mi impresário Orchestra of the Age of Enlightenment zařídil přístup na zkoušku, kterou Brüggen dirigoval – a tak jsem na vlastní oči viděl, že tato mytologická postava opravdu existuje.
bonus
Pro většinu zobcových flétnistů nejmilovanější Bachova kantáta, opět v průkopnické nahrávce, z níž je cítit ohromná síla, na zobcové flétny hrají Frans Brüggen a Walter van Hauwe. Nedovedu si představit přesnější hudební vyjádření okamžiku otevírání nebes, než je úvodní vstup chlapeckého sboru (2’40“).
J.S. Bach – Cantata No.106〈Gottes Zeit ist die allerbeste Zeit / Actus Tragicus〉BWV 106 /
Gustav Leonhardt (1980)
10. Amsterdam Loeki Stardust Quartet : La Spagna (1996)
Krátce po vydání této nahrávky jsem byl požádán o recenzi do Harmonie, v té době jsem dobře znal všechny předchozí snímky ansámblu u firmy Decca a měl jsem pocit, že mě tento skvělý soubor nemůže nijak zásadně překvapit – poněkud jsem se spletl. Při psaní recenzí jsem chápal jako nutnost nahrávku poslechnout několikrát co nejdetailněji, což mi v tomto případě rozhodně nevadilo – objevná dramaturgie, excelentní souhra, zvuková homogenita a neprvoplánová virtuozita v zájmu hudby, vzhledem k možnostem vedení frází, dynamiky a artikulace i přesné intonace bych popsal výsledný dojem jako „výrazně vylepšené varhany v rukou špičkového hráče“.
totéž
https://music.youtube.com/playlist?list=OLAK5uy_ktyXamUbMM1UD1Y3bP9coujN_4fvLo3e0
Na Spotify:
11. Pedro Memelsdorff, Andreas Staier : Delight in Disorder (1995)
S tímto albem jsem se poprvé setkal více než deset let po jeho vzniku, v té době jsem měl naposloucháno určitě stovky, možná tisíce hodin flétnových koncertů a nahrávek – a od prvního tónu mě dostalo na kolena. Žádné přehnané kudrlinky, totální přesvědčivost, neuvěřitelná souhra, krásný repertoár – a především zvuk flétny. Něco takového si představuji, když studentům říkám, ať do flétny pořádně „fučí“ – doporučuji začít od začátku (a skončit na konci). Mimochodem, když Dorothee Oberlinger nedávno dostala v rozhovoru pro Recorder Magazine nezodpověditelnou otázku: „Kdybys měla vybrat jednu flétnovou nahrávku, která by to byla?“ – co si myslíte, že odpověděla?
A ještě zde: https://music.youtube.com/playlist?list=OLAK5uy_nNfQBKsoZuRhylnfnA3IAhAs38ibynPGw
a málem bych zapomněl:
12. ABBA (1975)
Tak ve 3. nebo 4. třídě mi laskavý spolužák půjčil poklad – licenční slovenskou edici tohoto alba. Desku jsem si překopíroval a na legendárním magnetofonu Sonet duo ji sjížděl od rána do večera. Po určité době mi to nestačilo a se systematičností sobě vlastní jsem si zkopíroval, mohokrát proposlouchal a částečně i přezpíval všechny desky kapely, už s využitím modernějšího kazeťáku.
https://music.youtube.com/watch?v=unfzfe8f9NI&list=OLAK5uy_mJOIFPoERASBscWh1jEx53Khn7DlHBz9w
Na Spotify:
Asi po dvou letech mě to přestalo bavit, s podobným přístupem přesedlal na Beatles, nicméně ABBA zůstala natrvalo v mém podvědomí.
Tuším někdy v roce 1995 jsem přišel do trafiky, kde z rádia zněla píseň On and On and On
Podvědomí se aktivovalo a než jsem z trafiky došel domů, měl jsem v hlavě rockovou aranž této písničky. Nápad mě zaujal, z hlavy i nahrávek na mě vyskákaly další vhodné melodie, některé jsme s dlouholetým souputníkem Björnem přetextovali. Možná ještě ve stejném roce měl premiéru (zřejmě) první český ABBA revival nazvaný Qábabábba. Během další let jsme mohli odehrát možná 20-30 koncertů zejména v pražských klubech, obvykle to byly velmi vydařené večírky – užili jsme si spoustu švandy – a hlavně, ty písničky jsou fakt dobré!
Dobové fotografie
