Hudba se dle mého názoru má poslouchat ušima, tedy s dovolením místo obvyklé videotéky „pouze“ zvuk. Z tisíců skvělých snímků těžko vybrat určité množství „nejlepších“, ale rád bych Vám přiblížil několik alb, která pro mě byla v různých obdobích života zásadní. Řazení není dle oblíbenosti, víceméně chronologicky kopíruje můj první kontakt s tou kterou nahrávkou. Pro jistotu – jedná se o snímky, k nimž mám silný vztah, což nemusí nutně znamenat, že je ze současného pohledu považuji za nejkvalitnější.
1. Jiří Stivín, Slovak Chamber Orchestra, Bohdan Warchal : A.Vivaldi – Flute Concertos Op.10 (1983)
Moje první gramofonové setkání se světem zobcové flétny. V gymnaziálním věku jsem nahrávku poslouchal pořád dokola, snažil se melodie nejdříve pochytat ušima a hrát zároveň s deskou, později jsem si všechny partitury půjčil a okopíroval z Českého hudebního fondu – tehdy velká vzácnost!
Bonus
Jiří Stivín, Gabriel Jonáš, Talichovo kvarteto : Sangvinici ze suity Nálady (1977)
Ani ne dvouminutová skladbička z alba Zvěrokruh, které doporučuji celé. Dodnes mi nikdo nevymluví, že tato miniatura je nejlepší jazzová zobcovková nahrávka všech dob 🙂
2. Pražský výběr : Straka v hrsti (nahráno 1982)
Pro naši generaci (nebo alespoň její nemalou část) nejdůležitější album české rockové historie, totální srdcovka. Vystihuje ducha posledního desetiletí komunistického režimu, přitom je to prdlé, skvěle zahrané, s ohromným nábojem, který funguje i po letech. Všichni nahrávku znali, i když byla zakázaná, oficiálně vyšla až těsně před revolucí – v 80. letech se šířila kopírováním z kazety na kazetu – moje kopie pocházela od Stivína 🙂
Asi nejemotivnější skladba celé desky
3. Chick Corea : My Spanish Heart (1976)
Chicka Coreu jsem naživo slyšel tuším na třech koncertech s jeho Electric resp. Akoustic Bandem, bylo to senzační, ale toto album je pro mě čirá esence hudební radosti.
A na Spotify:
4. Hespèrion XX, Jordi Savall : Llibre Vermell de Montserrat (1979)
Mám moc rád historické nahrávky pionýrů interpretace staré hudby – i po letech vnímám jejich neopakovatelné kouzlo. Konkrétně tato nás dokonale přenese do proslulého katalánského kláštera, první setkání s deskou (u Stivína na večírku) mám v paměti jako takřka mystický zážitek. J. Savall vydal materiál znovu v roce 2016 (tento snímek obvykle vyskočí na webu jako první), určitě je v lecčem dokonalejší a více odpovídá současnému stupni poznání, ale premiérová nahrávka je vždy jen jedna 🙂
5. Musica Antiqua Köln, Reinhard Goebel : Telemann: Bläserkonzerte / Wind Concertos (1987)
Na souboru obdivuji unikátní preciznost vyjádření hudebního záměru, posluchač po pár taktech ví, na čem je, a může se rozhodnout: beru – neberu. Snímek představuje nádherné zvukové kombinace, např. koncert pro tři hoboje nebo pro dvě chlumeaux. Najdete zde i ve své době nejrychlejší Presto z Koncertu e moll pro zobcovou flétnu a traverso.
Já ulítávám na úplném úvodu – Koncertu D dur pro traverso a orchestr – Wilbert Hazelzet je totiž můj traversový favorit.
A na Spotify:
6. Florilegium : G. Ph. Telemann – Concerti da Camera (1993)
Zvláštní přitažlivost pro mě mají debutová nebo raná alba ansámblů či interpretů, kteří se později stanou „hvězdami“. Často přinášejí přes určité nedokonalosti a syrovost nenapodobitelnou svěžest a energii (viz první nahrávky F. Brüggena). A jedná-li se o ansámbl Ashleyho Solomona, s nímž mě pojí osobní vazby (a stejný rok narození), je to ještě lepší. Na nahrávce i ansámblu samotném mě baví práce s barvou, například continuo se dvěma loutnisty, a především způsob hudební komunikace – vynikající příklad komorního hraní. Zobcovým flétnistům doporučuji zejména Sonátu B dur pro zobcovou flétnu, koncertantní cembalo a continuo. Toto CD jsem si koupil za studií v Londýně, když mě ve škole po přednášce pozval spoluzakladatel souboru Neal Peres Da Costa na sledování zkoušky Florilegia v jeho domě, kde mi je prodali s 50% slevou 🙂
A na Spotify:
bonus
Odlehčené provedení Vivaldiho
Florilegium : Vivaldi: Concerti (1995), Concerto In G Minor RV 107, Allegro