Bylo to toho času, co anděl Páně zvěstoval narození Ježíška. I nad
domečkem rodiny Flétničkových zašustila andělská křídla a ta radostná
zpráva o příchodu Jezulátka velmi vzrušila všechny jeho obyvatele. Ti se
hned začali připravovat na cestu.
Soprinka utíkala do pokoje a cestou přemýšlela, jaký vzácný dárek
Ježíškovi dá. Už od jeho dveří jí jako první padla do oka její
nejmilovanější flétnička ze vzácné slonové kosti. Na chvilku se jí
sevřelo srdce úzkostí že o ni přijde, ale nakonec se rozhodla, tou
milého Ježíška obdaruji.
Bráška Tenůrek dlouho nemohl na nic přijít. Až ho napadlo, že Ježíšek
bude rád za jeho sešít hádanek a slovních hlavolamů, který pracně již
několik let sbíral a několikrát přepisoval. Ten se bude Ježíškovi jistě
hodně líbit, pomyslel si, v bystrosti se musí člověk pořád cvičit.
Maminka Altinka hned věděla, že upeče Ježíškovi něco dobrého a pustila se do vanilkových rohlíčků.
Tatínek Basík se na chvíli zamyslel a pak sešel do malé dílny kterou měl
ve sklepě. Vybral pěkný kousek smrkového dřeva, potom nejostřejší nůž a
dlátko a pustil se do vyřezávání. Dal si opravdu hodně záležet a za
nějaký čas už ukazoval celé rodince vyřezaného koníka. Všem se moc
líbil. Pak si navzájem pochválili vybrané dárky, přehráli si pár
písniček, aby nepřišli ke chlévu nepřipraveni a vydali se na cestu.
Anděl Páně tatínkovi Basíkovi cestu dobře vysvětlil, takže netrvala ani
moc dlouho. A i kdyby ji neznali, vedla by je záře Betlémské hvězdy, jež
byla vidět ze široka a daleka.
Když přišli na prostranství před chlév, zpočátku Ježíška pro to množství
lidí ani neviděli. Ale už za chvíli spatřili otevřený chlév a postýlku
ve které seděl. Ve všem tom zmatku se jim podařilo objevit frontu lidí,
kteří čekali se svými dárky na přijetí u Ježíška. Postavili se také do
řady. Když se dostali blíže ke chlévu, mohli sledovat co kdo přinesl.
Marie s Josefem se na příchozí mile usmívali a za dary pěkně děkovali.
Ježíšek vesele na každého mrkal, takže to vypadalo, že mu ta spousta
lidí ani nevadí.
Když se Flétničkovi před Jezulátko dostali, hluboce se mu poklonili,
předali mu své dary a představili se mu svou oblíbenou písničkou My jsme
čtyři flétničky… Jaké bylo jejich překvapení, když se Ježíšek chopil
slonové flétničky, jež od Soprinky, dostal a přidal se k nim. Šlo mu to
náramně. Všichni, co stáli kolem, mu za to šikovné hraní moc tleskali a
také Flétničkovým za veselou písničku. Pak už byl čas se s Jezulátkem
rozloučit a udělat místo dalším lidem čekajícím v řadě.
Ještě chvíli postávali, zdálky s potěšením pozorovali dění u chléva a
pak se vydali domů. Dorazili ještě před svítáním. Bez dlouhého otálení
si vlezli do postelí. A každému z nich se zdál krásný sen. Soprince, jak
hraje s Ježíškem dvojhlasně na flétničky ty nejjemnější melodie a jak
si tu její flétničku schovává pod polštář. Tenůrkovi o tom, jak dává
Ježíškovi těžké hádanky, které on všechny hravě uhádl. Maminka se ze
spánku šťastně usmívala neboť Ježíšek snědl na posezení její vanilkové
rohlíčky a ještě si spokojeně olizoval prstíky. A tatínkovi se vracel
obraz Ježíška, který držel jím vyrobeného koníka a nechtěl ho dát z
rukou…