Na Boží hod ráno se sešli všichni Flétničkovi u snídaně těšíce se na vánočku a kakao. Vánočku vždy kupovali čerstvou dopoledne na Štědrý den v pekárně v městečku, aby měla druhý den patřičnou chuť. A kakao byla Altinčina specialita. Naučila se ho během flétnových studií v Holandsku. Když se jí někdo ptal na složení té lahůdky, vždy jen naznačila, že Holandské kakao obsahuje minimálně 20ti% podíl kakaového másla a během výroby že alkalizuje…
I toho rána všichni s chutí ukrajovali vánočku a popíjeli horké kakao, když tu Soprinka pravila: „Ňááám, letos se ti maminko kakalo obzvláštně povidlo.“ A než jí někdo stačil opravit pokračovala: „Měla jsem dnes zvláštní sen o verlibě, která ležela v kopojíčku, jedla cerel, žličkou si na něj dávala hořtici a prohlížela si repolero.“ Basík s Altinkou a Tenůrkem na sebe překvapeně pohlédli a pak se začali všichni nezadržitelně smát, neboť Soprinka už dávno plynule mluvila a nemohli si vzpomenout, kdy naposledy vůbec řekla nějakou „zkolomeninu“, natož pak takovou řadu „zkolomenin“. Soprinka na ně udiveně hleděla, pak se uchechtla a řekla: „To jsem ráda, že jsem zapůsobila takové spontální veselí.“
Tatínek s námahou překonávajíce návaly smíchu, se Soprinky zeptal, jestli náhodou něco omylem nespolkla. A ta mu odvětila: „Nene, jen jsem se včera trošku dusila pikoštem od včelího úlu.“ Na to Basík řekl: „Aháááá…, tak takhle“ a pak zvolal: „Polez ven, ty darebo.“ A když se nic nedělo, zvolal daleko hlasitěji a praštil do stolu: „Povídám, polez ven, ty kakrholte, nebo uvidíš, jak se rozčílím.“ A pro jistotu dodal francouzsky: „Je t’ordonne de faire ça!“ Hned na to začala Soprinka kašlat a tatínek zmizel ve dveřích na chodbu. Vrzly dveře od skříně a Basík byl zpátky se síťkou na motýly. Kašlající Soprinka se zakuckala a z pusy jí cosi vylétlo, co taťka velmi šikovně lapil do síťky na motýly a síťku položil otevřenou stranou na stůl, takže všichni mohli vidět, jak se sítka napíná na tu, či onu stranu, jak se lapený návštěvník snažil uniknout, ale pořád nechápali, co je v ní vlastně chycené.
Taťka vyndal z kuchyňské skříně šroubovací krabičku s průsvitným víčkem, opatrně síťku nadzvedl a to něco chytil do krabičky a uzavřel víčkem. Teď mohli všichni vidět, že v krabičce se mele cosi, co připomínalo háček nad souhláskami. „To je cirkumflex“ sdělil jim Basík. „Obrácený háček, který se používá především pro francouzštinu, ale již dávno se využíval i v praslovanštině. A ten Soprince způsobil metatezi likvid, neboli jev, při kterém si ve slovech sousední hlásky vymění pozici. Ale kde se tady potvůrka vzal?“ A pak rodinka uslyšela slabý pisklavý hlásek: „Jsem z jedné praslovanské knihy z 10. století a včera jsem z ní na faře po pádu na zem při úklidu, vypadl.“ Na to Tenůrek nadšeně zvolal: „Hele, ono to mluví.“ „No jasně, že mluvím“ odvětil pisklavý hlásek: „A potřeboval bych zpátky do té knihy, neboť jsem jinak ztracenej a třeba by mě zase někdo omylem spolkl jako Soprinka, když jsem si sedl na pikošt, tedy na piškot, že.“
A tak se rodinka rozhodla, že zajdou na faru a cirkumflex vrátí do knihy, kterou určitě dobře pozná. Jen si nebyli jistí, jak budou farářovi Tomášovi vysvětlovat, za jakým účelem faru navštívili a jestli je nebude mít za nějaké praštěné pohany. Proto vymysleli plán, že faráře navštíví pod záminkou konzultace nějaké biblické problematiky a pak si jako Basík odskočí na záchod, vezme to přes místnost s knihovnou, s cirkumflexem najdou knihu a bude to vyřešené. A tak se vydali na faru.
Měli štěstí, protože se farář Tomáš před obědem probíral množstvím došlé pošty od svých oveček a rodinka bádající nad významem čistého početí byla milým zpestřením. Udělal tedy pro všechny čaj, usedli ke společnému stolu a on počal dlouze a zaníceně vysvětlovat. Dle plánu se Basík v jednu chvíli s omluvou zvedl a odešel jako na toaletu. Našel dveře místnosti s knihovnou, vstoupil dovnitř a s cirkumflexem začali hledat knihu. To se jim po chvilce povedlo a v okamžik, kdy měl milý háček přeskočit z krabičky do knihy, vstoupil do místnosti farář, aby vzal nějaké staré tisky s ilustrujícími vyobrazeními a s udiveným výrazem pohlédl na Basíka. Ten nezaváhal, ukázal mu cirkumflex v krabičce a jednoduše mu popsal celý příběh. A to už za přítomnosti zbylých členů, kteří do místnosti mezitím také vtrhli. Pak byl i udiveným účastníkem cirkumflexova přesunu. Poté pozval všechny zpět k čaji a bavil je různými „zkolomeninami“ z jeho farářování. Např. jak jedno dítě při jisté společenské události řeklo: „Nalodil se Kristus Pán, ládujme se.“ Nebo jak musel vypnout rozhlasový přenos jedné mše, ve kterém si jeho jistý kolega tak strašně šlapal na jazyk, že říkal: „Ve jménu Klsta…“ a on se mohl smíchy prostě potrhat.
Nakonec si rodinka s farářem Tomášem popřáli krásné vánoční svátky a odešli domů.
napsal Václav Bratrych
ilustrace Jitka Petrová